Spoustu už jsem toho zapomněla, něco vytěsnila, ale jsem ráda, že už ta doba skončila
Download image
Vladimíra Hlinovská, dívčím jménem Jílková, se narodila 1. října 1928 v Dobřanech jako první dítě manželů Jílkových. Rodina maminky Emílie, rozené Schmidtové, pocházela ze Sudet a pamětnice uměla odmala plynně česky i německy. Do dvanácti let žila s rodiči v Plzni a poté se přestěhovali na zděděný velkostatek ve Dnešicích, kde měli na konci války ubytovanou americkou vojenskou posádku. Po válce začala Vladimíra studovat v Praze medicínu. Na jedné přednášce se seznámila s Borisem Kovaříčkem a aktivně se zapojila do odbojové skupiny Šeřík. Dne 26. prosince 1948 ji zatkla Státní bezpečnost a ve vykonstruovaném procesu ji odsoudili na šest let do vězení. Při výkonu trestu byla přidělena do pracovního komanda do Varnsdorfu do punčochárny Elite a následně na Státní statek do Žebic. Propustili ji předčasně v roce 1953. Pamětnice se vrátila do Prahy, kde ji na úřadu práce přidělili do písmomalířské dílny na Malé Straně. Poté vedla obchod s prapory na Újezdě. V roce 1970 si s manželem koupila zájezd do Itálie, ze kterého se již do Čech nevrátili. Usadili se v Rakousku, odkud se pamětnice vrátila až po revoluci. Dnes žije se svým druhým mužem v Plzni. V únoru 2015 dostala vyznamenání od ministerstva obrany za odbojovou činnost.