Miloslav Holas

„Pak jsem byl zaměstnán v Praze u jedné velké židovské firmy, taky textilní velkoobchod. A když potom sem nastartovali Němci, tak to začali především židovský obchody uzavírat a Židy teda zavírat. No, ale to netřídili, jestli je tam zaměstnanej nějakej árijec, nebo Žid, prostě to brali šmahem všechno do Říše na práci. No, pochopitelně jsme tam byli dva neárijci zaměstnaný, tak jsme okamžitě práskli do bot a utekli bez jakéhokoliv rozvázání pracovního poměru, páč to by nám neprošlo.“

„Páč jsem situaci sledoval, tak jsem byl na to připravenej, že to jinak nedopadne. Potom otci zavřeli obchod, ale on to chtěl nabídnout tý Jednotě. Ani Jednota ho nevzala, skončil nakonec v provazárně jako dělník u stroje, motal špagáty. Měl tam pracovní úraz, řemenice mu utrhla kus prstu, tak po rekonvalescenci se potom dostal jako vrátnej do autodílny v Sobotecký ulici. Tak byl v autodílně a dělal tam vrátnýho.“