The following text is not a historical study. It is a retelling of the witness’s life story based on the memories recorded in the interview. The story was processed by external collaborators of the Memory of Nations. In some cases, the short biography draws on documents made available by the Security Forces Archives, State District Archives, National Archives, or other institutions. These are used merely to complement the witness’s testimony. The referenced pages of such files are saved in the Documents section.

If you have objections or additions to the text, please contact the chief editor of the Memory of Nations. (michal.smid@ustrcr.cz)

Miloslav Holas (* 1919)

• narozen 13. listopadu 1919 v Turnově

• za války práce v textilních firmách

• několikrát unikl totálnímu nasazení

• po roce 1948 rodinný obchod zabaven komunisty

• po roce 1990 v restitucích vrácen dům

Všechny posílali do Říše

Miloslav Holas se narodil 13. listopadu 1919 v Turnově. „Jsem turnovský rodák křtěný Jizerou.“ Miloslavův otec vedl v Turnově obchod s textiliemi, a jelikož měl jediné dítě, tak se počítalo s tím, že syn obchod převezme. Miloslav v Turnově absolvoval obecnou i měšťanskou školu. Jen poslední, devátou třídu absolvoval v Liberci v německé škole, aby se zlepšil v němčině. Pak nastoupil na turnovskou obchodní školu a následně ještě na obchodní akademii v Liberci, kde odmaturoval. Po maturitě pracoval Miloslav asi rok v otcově obchodě.

Později dostal práci v Praze v textilním velkoobchodě, který vlastnila židovská rodina. „Když sem nastartovali Němci, tak to začali židovské obchody uzavírat a Židy zavírat. To netřídili, jestli je tam zaměstnaný árijec, nebo Žid, ale všechno to brali šmahem do Říše na práce.“ Miloslav továrnu rychle opustil a odjel do Turnova. Nestihl však s továrnou rozvázat pracovní smlouvu, a tak pro něj bylo hledání zaměstnání v protektorátu velmi nebezpečné.

„Přišel jsem domů do Turnova a jdu na pracovní úřad, kde jsem jim vysvětlil celou tu historku, že ani nemám rozvázaný pracovní poměr. Měl jsem tam na úřadě kamaráda a ten říkal: ‚No, člověče, co s tebou? My to taky posíláme všechno do Říše.‘“ Nakonec kamarád našel jednu turnovskou firmu parní vulkanizace, která organizovala nábor, protože museli vyrábět pneumatiky pro německou armádu. Sem se Miloslavovi podařilo nastoupit jako pomocnému dělníkovi.

Zavřeli nám obchod a otec skončil jako dělník

Několik let pracoval Miloslav jako dělník. Situace se pro něj změnila, když zemřel majitel a továrnu převzala jeho manželka. „Když zjistila, že mám obchodní vzdělání, tak mě z té dílny vytáhla a dělal jsem jí tam účetnictví několik let.“ Příkazu odjet na práci do Říše se však Miloslav stejně nevyhnul. Těsně před odjezdem ovšem dostal zápal plic a na poslední chvíli byl z transportu vyloučen. „Měl jsem velké štěstí, že jsem náhodou unikl totálnímu nasazení.“

Po válce se vrátil opět do otcova obchodu. „Otec to myslel se mnou vážně, že ten obchod převezmu. Tak jsem potom pracoval dva roky v tom obchodě. Jenže to bylo teda úplně jinak.“ V roce 1948 převzali moc v zemi komunisté a postupně začali znárodňovat soukromé živnosti. „To byla tehdejší tendence. Já jsem situaci sledoval a byl jsem na to připravený, že to nemůže jinak dopadnout. Otci zavřeli obchod. On to chtěl nabídnout Jednotě a ani Jednota to nevzala. Otec skončil nakonec v provazárně jako dělník u stroje.“ Miloslavův otec v novém zaměstnání utrpěl úraz, když mu stroj utrhl kus prstu. Poté se živil až do důchodu jako noční vrátný.

Kromě zabavení rodinného obchodu se změna režimu dotkla Miloslava i jiným způsobem. „Nabídli mi místo v komunistické partaji. Když jsem to pochopitelně odmítl, tak se jim to nelíbilo… Nedá se říct, že jsem byl perzekvován, ale v Turnově mi nikdy práci nedali.“ Miloslav si musel hledat zaměstnání mimo okres Semily a našel ho v Lomnici nad Popelkou v továrně P. A. Šlechta a syn (nynější továrně Technolen). Později se mu podařilo najít zaměstnání v JZD. „Tam jsem potom pracoval třicet let.“

Divadlu jsem zůstal věrný

Miloslav Holas má mnoho zájmů, ale jeho největší celoživotní zálibou je ochotnické divadlo. K němu ho přivedl třídní profesor na obchodní škole. „S námi studenty tady zrežírovali divadlo v roce 1936. Jmenovalo se to Emil a detektivové. To bylo poprvé, kdy jsem hrál v turnovském divadle.“ Miloslav vzpomíná, že divadlo hráli tehdy i v přírodě. Divadelní scénu si vytvořili třeba za místní stodolou. „Za věrnost ochotnickému divadlu jsem dostal diplom Zlatý odznak Kajetána Tyla.“

Největší životní tragédií pro Miloslava byla smrt jeho manželky, která zemřela v pouhých 58 letech. Jeho žena měla ráda psy a jejich německého ovčáka trpělivě cvičila. „Manželka pro to měla takový zvláštní cit a schopnosti. Potom bohužel zemřela a zůstal po ní pes – rozcvičený německý ovčák, tak jsem v tom pokračoval.“ Takto se dostal Miloslav k dalšímu zájmu, jímž je výcvik psů, do kterého se v důchodu pustil. Asi osm let dělal Miloslav výcvikáře v turnovském kynologickém klubu. Měl na starosti začínající psovody se štěňaty. „Základní princip je zacházet se psem slušně. Když to děláte, tak on udělá všechno, co vám na očích vidí.“

Výcvik psů pomohl Miloslavovi překonat náročné období po smrti ženy. „Já už jsem potom samozřejmě zůstal bez jakéhokoliv svazku. Věnoval jsem se už jenom pejskům.“ Kynologii nakonec propadl tak, že ji i večerně vystudoval na zemědělské univerzitě. V jeho zálibě pokračuje vnučka, což Miloslava těší. „Pes je chytré zvíře a velmi rychle si svého pána obhlídne, co a jak. Když je cvičitel přesný a důsledný, tak je pak nerozlučná dvojice – pes a jeho pán. To je jeden z nejkrásnějších sportů – kynologie.“

Miloslav oslaví v roce 2019 své 100. narozeniny. „Už si nic nepřeju, jen to zdraví. Hlava mi slouží, ale nohy přestaly. Nemůžu se věnovat dalšímu mému koníčku – turistice. Každý rok jsem prošel Český ráj pěšky… Pak když jsem ušetřil nějaké peníze, tak jsem jezdil po republice, až na Slovensko.“ Po roce 1989 se mohl podívat i do zahraničí. Vzpomíná především na tři týdny strávené na Kubě. „Viděl jsem v Havaně řečnit Fidela Castra na velkém náměstí José Martího. Kam se hrabal Hitler a to byl nějaký řečník.“

Po roce 1989 měl Miloslav možnost žádat v restitucích o zabavený obchod a dům. O navrácení obchodu se rozhodl nežádat, jelikož jeho otec už byl po smrti a obchod by neměl kdo vést. Dostal však zpět zabavený dům, kde si jeho syn zřídil servis výpočetní techniky. Miloslavův syn se zaměřuje na opravu počítačů. „Dělá tady údržbu v tomto zařízení každý týden. Vždycky se na mě přijde podívat.“ Miloslavova dcera je už v současné době v důchodu a před tím pracovala jako technoložka v drůbežářských závodech v Příšovicích. Miloslav Holas žije dnes v domově pro seniory v Turnově.