Ing. Otakar Holec

* 1948

  • „Po tom, co jsem zjistil, že teta se strýcem budou emigrovat, rozhodl jsem se vrátit zpátky. Roli v tom hrál [skautský] oddíl, přišlo mi, že to je podstatná věc, že to nemůžu nechat být, a samozřejmě i rodina, máma. Táta ještě žil v té době, už ale ne dlouho, zemřel dva roky potom. A přiznám se, že v tom hrála roli i ta Hana Navrátilová. Ta se potom věnovala tomu dívčímu oddílu skautskýmu. Nějaký čas jsme spolu chodili, občas nechodili, tohle byla fáze, kdy jsme spolu chodili. Nebylo to jednoduché, protože jsem se potkával s lidmi, kteří odcházeli z Česka do Británie a říkali: ,Vůbec se tam nevracej. Pokud jsi tady, zůsťan tady, protože to nemá naději žádnou, to je zlomený a bude to trvat dlouho, pokud vůbec někdy se to vrátí zpátky. Pražský jaro je pryč.’ Utkávat se s tím nebylo jednoduchý. Byla to otázka volby tak anebo tak, víc možností nebylo.“ 

  • „Invaze začala kolem jedenácté hodiny 20. srpna v noci. Když jsem ráno kolem půl osmé vytáhl ze schránky noviny, bylo to tam jako hlavní zpráva. (Pamětník pláče.) Já se omlouvám. To jsou emoce, které se vrací po té dlouhé době, protože… když… se ve dvaceti letech dostanete do téhle situace, nevíte, co s tím. První, co jsem udělal, okamžitě jsem volal tomu strýci a ptal jsem se, co s tím mám dělat. Informace byly rychlé a od té doby to byla otázka sledovat, co je nového, jak se to vyvíjí. Dílem se utkat s angličtinou ve zprávách, což nebylo jednoduchý, ale obrazy samotné byly čitelné. Ty obrazy samotné stačily.“

  • Full recordings
  • 1

    Praha, 01.06.2021

    (audio)
    duration: 02:10:35
    media recorded in project Příběhy 20. století TV
Full recordings are available only for logged users.

Cítil jsem závazek vůči odkazu generace našich otců

Otakar Holec v roce 1967
Otakar Holec v roce 1967
photo: archiv pamětníka

Otakar Holec se narodil 14. září 1948 v Brně. Jeho otec se svými třemi bratry vedl firmu na těžbu a zpracování kamene, která byla ihned po únorovém převratu znárodněna. O podnikatelské rodinné minulosti se doma příliš nemluvilo. Matka jako dívka chodila do skautského oddílu a později se sama angažovala ve vedení turistických oddílů a kroužků, k čemuž inspirovala i své syny. Otakar Holec vystudoval v Brně gymnázium a nastoupil na Elektrotechnickou fakultu brněnského VUT. V roce 1968 se účastnil obnovy Junáka. O prázdninách téhož roku vyrazil na brigádu do Velké Británie, kde se setkal se strýcem Slávou Šulcem, válečným veteránem a poúnorovým emigrantem. Po 21. srpnu 1968 sám zvažoval možnost emigrace, ale dal přednost návratu do Československa a vedení junáckého, později turistického oddílu. V sedmdesátých letech pracoval v Ústavu pro mezinárodní biologický program na Lesnické fakultě brněnské VŠZ a závodu na výrobu počítačových externích pamětí brněnské Zbrojovky. Současně se se svou ženou Hanou Holcovou věnovali vedení turistických oddílů a školení instruktorů. Otakar Holec se stal jednou ze zásadních osobností Prázdninové školy Lipnice, která vychovávala budoucí táborové vedoucí. Působil v ní až do roku 1999. V roce 1993 společně se svým bratrancem usiloval o restituci rodinné kamenické firmy, kterou založil jejich dědeček. Ta pod názvem Granit Holec působí dodnes. Zaměřuje se zejména na obklady a další využití žuly v interiérech.