Kéž bychom i my dokázali žít tak hrdinně
Download image
Marta Holeková se narodila 22. března 1947 v rodině pražského knihkupce Bohumila Procházky. Její otec se na začátku druhé světové války zapojil do odboje, spolupracoval s Petičním výborem Věrni zůstaneme a po prozrazení byl čtyři roky vězněn v koncentračním táboře Sachsenhausen. Matka Lydie Pravda Procházková pocházela z rodiny kazatele Jednoty českobratrské Josefa Štiftera. Za války se přátelili s rodinou židovského architekta Rudolfa Welse a ukrývali jejich věci poté, co byli Welsovi uvězněni v Terezíně. Přestože většina členů rodiny Welsových zahynula v Osvětimi, Marta Holeková se dodnes přátelí s jejich potomky, kteří žijí ve Velké Británii. Otcovo knihkupectví bylo roku 1950 znárodněno a Marta a její sestra vyrůstaly ve skromných poměrech. V prvním ročníku na gymnáziu roku 1963 Martu těžce zasáhla otcova smrt. Po maturitě vystudovala knihovnickou nástavbu. O prázdninách v letech 1967 a 1968 pracovala jako au pair ve Velké Británii, kde ji zastihla zpráva o invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Odmítla možnost emigrace a zapojila se do činnosti, kterou chtěla prospět své vlasti: napomáhala distribuci křesťanské literatury do totalitního Československa. Od roku 1970 do roku 1989 spolupracovala s nizozemskou křesťanskou organizací Open Doors, v Praze přebírala zásilky knih ze zahraničí a pomáhala je roznášet mezi čtenáře. Později jí v tom pomáhal i její manžel Pavel Holeka. Oba byli aktivními členy Církve bratrské (dříve Jednoty českobratrské). V době normalizace pracovala jako knihovnice na katedře rusistiky FF UK. Narodily se jí dvě děti, Matouš a Noemi. Po roce 1989 nastoupila jako učitelka angličtiny na základní škole, ale krátce nato těžce onemocněla. Do práce se vrátila roku 1996, tentokrát jako referentka zahraničního oddělení rektorátu UK a později jako knihovnice Institutu pro kriminologii a sociální prevenci.
