Jan Horáček

„Měli nějakou poruchu na auťáku a tu poruchu si jeden z těch řidičů opravoval na silnici. Měl něco na spodku, ležel pod auťákem. Přijel jiný auťák, to bylo za provozu. A ten náklaďák prostě sebral z té silnice, naboural ho a toho řidiče prostě zranil, odřel mu záda, a jestli měl nějaká poranění… pravděpodobně. Zastavil, že ho jako odveze na ošetření, odjel pět set metrů do lesa a tam ho vyhodil. To byl prostě voják od jiného útvaru. Pak nějak došlo k tomu, že… tomu veliteli, který tam měl nabouraný ten auťák, tak mu říkali: ‚Heleď, tamhle vám v lese vyhodili kamaráda.‘ Tak tam někdo pro něj dojel, naložili ho zpátky na ten auťák, který potřebovali opravit… a ještě tam byla nějaká druhá skupina, která měla odjet s tím… no prostě se tam nějak střídali, jedna skupina odjela. A teď přivezli toho zraněného z lesa a že ho musejí transportovat do špitálu. Tak ho jeden z těch dalších útvarů naložil, a že ho odveze, a mezitím jeden z těch jejich velitelů jim chtěl nějakým způsobem toho zraněného naložit do toho... prostě na auťák. A když mu naložili ten auťák a měl ho odvézt, tak šlápl na plyn a odjel od něj. Ten důstojník, který tam byl s ním, tak se ho to dotklo, tak vzal samopal a začal do něj střílet. Prostě vůbec k sobě neměli žádnou úctu, žádný vztah.“