Dalibor Horák

„Kluci hrávali fotbal, takhle Češi-Němci. A vznikla tam nějaká rvačka. A někdo brečel, brečel český kluk, že mu někdo sebral balón nebo něco takového. A přišel k tomu dospělý Čech a trefil toho Němce, na kterého se to svádělo. A pak se ptá: ,A čí ten balón byl?´A on byl toho Němce! Jo, takže ten Čech ještě trefil toho Čecha, že teda v podstatě uváděl nepravdu."

„Nicméně táta byl tehdy taky hodně mladý. A on, jak říkám, že byl takový ideální komunista, ono se to úplně nelíbilo těm starým komunistům, kteří tu vesnici ovládali. No a nastával obrodný proces, no a táta ty svoje myšlenky vyjadřoval, byl hodně otevřený a nebyl mistrem kompromisu. Myslel si, že všechno se říká otevřeně na stranických schůzích, a jak o tom byl přesvědčen, tak to taky dělal. No a došli jsme k roku šedesát osm, který já si tedy nepamatuji, ale nicméně dopad pro naši rodinu to mělo při prověrkách v roce sedmdesát, kdy ti místní komunisté všechny ty aktivity tátovi spočítali. A já si pamatuju - protože já jsem nerad chodil do školky... tak já jsem své nejútlejší dětství strávil většinou u táty pod katedrou. Anebo později třeba už kolem těch čtyř let i se staršími dětmi v lavici. A pamatuji si, že takhle jsem chodil do té školy s tátou a zkrátka ze dne na den se nešlo do té třídy, ale šel jsem s tátou kopat výkop. Protože ze dne na den ve funkci ředitele skončil. A nastoupil u zedníků."