Josef Horčic

„Protože jsem zvládával dobře matiku, byl jsem dobrý v matice, tak jsem chtěl po tátovi jít na střední školu stavební. A na tu jsem se nedostal s tím, že tátovi řekli, že to bylo kvůli němu. Musel jsem zůstat dál, protože tenkrát končily osmiletý, začaly devítiletý školy, takže jsem zůstal na devítiletce. Potom už jako návazně jsem se dostal na střední všeobecně vzdělávací škola, která byla tříletá. Byla to vlastně desátá až dvanáctá. Před tím byly jedenáctiletky a pak byly dvanáctiletky. Já jsem musel, protože jsem se nedostal na tu stavební, tak jsem ještě rok zůstal v tý devátý třídě. Pak na to gymnázium bylo jednodušší se dostat než na tu stavební. Ale podle informace táty, tak na tu stavební prej jsem se nedostal kvůli tomu škraloupu táty.“

„A ty příčiny, když se hledaly, tak to bylo v toleranci a svobodomyslnosti německých organizátorů zvládnout olympijský hry v takový mírový atmosféře, přátelský. A nechtěli omezovat sportovce v tom směru, že by jim připomínali olympiádu v Berlíně v roce 36. Takže ta olympiáda byla z hlediska bezpečnosti na poměrně horší úrovni, než byly třeba některé olympiády před tím, jako bylo Mexiko, Tokio a tak dále. My třeba, konkrétní příklad, tak tady je legitimace nebo průkazka do olympijské vesnice, která nemá žádnej kód, že byste poznali, jestli to je falšovaný, nebo není. Prostě jste to měli takhle a prošli jste. Když vás třeba zastavili, tak jste měli ukázat takovýhle průkaz, kde vlastně se dala změnit fotografie bez problémů. Na dalších olympiádách všechno to bylo zalitý, byly tam kódy a tak dále.“