Jako hlemýžď, co umí lézt po ostří břitvy
Ing. Tomáš Hradílek se narodil v roce 1945 v Lipníku nad Bečvou. Přelomovým obdobím jeho života byla šedesátá léta a studium na Vysoké škole zemědělské v Brně. V roce 1966 vstoupil do KSČ a zařadil se do jejího reformního křídla. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy v roce 1969 ze strany vystoupil. V roce 1977 se z Hlasu Ameriky dozvěděl o Chartě 77 a ihned se rozjel do Prahy, aby se stal jejím signatářem. Díky tomu přišel o místo v JZD Týn a stal se dělníkem na pile. Do Charty 77 se také aktivně zapojil a počátkem osmdesátých let se stal členem kolektivu mluvčích za Severomoravský kraj. Tím se dostal do hledáčku StB, v domě měl nainstalováno odposlouchávací zařízení a několikrát se ocitl v cele předběžného zadržení. Spolupracoval také na důležitém dokumentu „Slovo pro spoluobčany”, který je měl aktivizovat v činnosti proti totalitě. Aby šel příkladem, tak s Rudolfem Berezou podnikl několik velmi odvážných akcí. Otevřeným dopisem vyzvali Gustáva Husáka k abdikaci, podali trestní oznámení za velezradu na Vasila Biľaka nebo na prvního máje v Olomouci vystoupili s transparentem „Charta 77 vybízí k občanské kuráži”. Všechny tyto akce vysílaly západní rádiové stanice. V lednu 1989 se stal mluvčím Charty 77 a ještě více zintenzivnil svou protirežimní činnost. Byl spoluzakladatelem Hnutí za občanskou společnost a Společnosti přátel USA. Po studentské demonstraci na Národní třídě v listopadu 1989 se stal spoluzakladatelem Občanského fóra v Olomouci a v Praze a jednou z vůdčích postav převratových dnů v problematické Ostravě. V prosinci roku 1989 byl kooptován mezi prvními dvaceti poslanci do Federálního shromáždění a stal se jedním z poslanců, kteří 29. prosince 1989 zvolili prezidentem republiky Václava Havla. V červnu roku 1990 se stal ministrem vnitra, ale již po pěti měsících pro vyčerpání abdikoval. Až do roku 1992 byl pak poslancem Federálního shromáždění. Dnes je již v důchodu a věnuje se svému životnímu koníčku, pěstování akvarijních rybiček.