Ratmír Hruška

"Přes ulici naproti v takové vile bydleli Němci. Jejich táta byl esesák, nějaký velký. Oni měli doma, to jsem potom zjistil... Já jsem s těmi jejich holkami chodil do školy. Potom se stalo to, když už bylo osvobození, nebo mělo být. Měli doma samopaly i kulomet. My jsme byli ve sklepě schovaní, protože se bombardovalo. Máma něco zapomněla, sebrala se a šla nahoru do pokoje. Jak se objevila v okně, tak ‚tatatata‘ a máma zůstala ležet na podlaze jako placatá, ale nic se jí náhodou nestalo. Ale to jsem měl veliký strach."

"My jsme bydleli v takovém domě, který býval hotel. A Němci byli chytří. Oni na střechu namalovali červený kříž a ve válce platilo, že červený kříž a nemocnice se bombardovat nebudou. A oni si v tom domě udělali svůj hitlerovský štáb. My jsme tam s nimi bydleli. Ti vojáci německý chodili po chodbě, po dlaždičkách. My jsme jim házeli pod nohy písek, aby to chroupalo a klouzalo. Oni, když vletěli na písek, tak taky padali, to byl náš takový odboj proti Němcům."