„Přesvědčoval mě ředitel státního statku zuřivě, abych se dal ke komunismu, ale to jaksi nepřipadalo v úvahu. Tak jsem mu vysvětlil, že až poteče Jizera od Příšovic k Turnovu, tak že se k nim dám, ale protože ještě nikdy netekla, tak jsem se k nim nedal, no. Nějak to vcelku... podívejte, musel si člověk na to zvyknout. To prostě jinak nešlo, no.“
„To bylo 1. září, tadyhle jsou od toho papíry. Tak když ne každej den, tak obden tam byl tajnej se podívat, jestli náhodou nebojujeme proti socialismu. Byli jsme asi tak půl roku nebo to ani tak dlouho netrvalo... Přišli za tátou, že potřebujou, aby šel tamhle k Jablonci, do Rychnova, dělat agronoma. On říkal, že nikam nepůjde. Oni říkali: ,No, tak vás tam vystěhujeme.‘ Tak tam byl devět roků, z toho pak ještě asi dva roky byl na Maxově jako vedoucí hospodářství. No tak, a matka krmila bejky ve chlívě. Krávy a to všechno se vystěhovalo a bylo tam třicet pět bejků, no, tak to měla na starosti.“
„Asi tak dva měsíce před tím, než skončila válka, tak k nám ta jedna Rusínka přivedla asi pět ruských vojáků, kteří utekli Němcům. Tak ty u nás byli asi měsíc, což nebyla žádná legrace, protože kdyby na to Němci přišli, tak by nás postříleli všecky. No, a když se blížila fronta, tak zmizeli a byl u nás… pak přivedla ještě jednoho, ta Julča, to byl osmnáctiletej Ukrajinec, kluk Petr, a ten u nás byl do konce války, skoro. Nebo pak když přišli sem, tak se přihlásil k nim.“
Jiří Hübner se narodil 19. února 1940 v Turnově a většinu svého života žil ve Svijanském Újezdě, kde měli jeho rodiče hospodářství. Na konci války jeho rodina ukrývala ruské vojáky. V září 1950 byl jejich statek zestátněn a Hübnerovi se museli vystěhovat z domu. Tatínek byl poslán na práci mimo vesnici a maminka byla s třemi dětmi přestěhována do jiného domu. Pamětník vystudoval Střední zemědělskou školu v Turnově a po vojenské službě nastoupil jako zootechnik na státní statek v Mnichově Hradišti a později jako mechanizátor do Svijanského Újezdu. Oženil se a narodily se mu tři děti. Po sametové revoluci se jednotné zemědělské družstvo rozpadlo, ale zemědělci se dohodli na založení Agro Rubín, kde pokračovali ve společném hospodaření. Pamětník pro Agro Rubín pracoval jako mechanizátor. Jiří Hübner zemřel v roce 2024.
