Marta Hudousková

* 1946

  • „A teď si představte, že večer, asi v šest hodin, k nám přišel policajt. Nahoře jsem žehlila prádlo. Kluk přišel a říká: ‚Mami, pojď dolů, je tam policajt a něco ti chce.‘ Říkala jsem, prosím tě, co mě chce policajt. Tak jsem šla dolů a on mi říká: ‚Paní Hudousková, naproti váš soused prý v noci obtěžoval sestřičky a měl tam s nimi nějaký výstup.‘ Říkala jsem: ‚No já vím, že tam byl. Ale to je člověk, o kterém se ví.‘ – ‚A my bysme chtěli, abyste přišla zítra kolem desáté hodiny na stanici.‘ Říkala jsem, co tam budu dělat, dyť jsem u toho nebyla. A úplně jsem byla taková naprdlá, že mě otravuje a ještě v neděli. On věděl přesně, že v tuhle dobu je mše. Tak mě tam chtěl dostat, abych nikam nemohla odjet. Člověk někdy chce milosrdně zalhat a představte si, mě to nešlo do té pusy: ‚My jedeme pryč.‘ A na to on čekal. Na to on čekal, že se chystám do Prahy. A mě vám to nešlo do huby, abych mu řekla, že jedeme pryč. Čekal. Asi mě osvítil Duch svatý. A on se drbal a říkal: ‚Tak nepřijdete?‘ A já povídám: ‚No nepřijdu, protože se nemám o čem s vámi bavit. A jestli chcete, jděte do ústavu. Dneska slouží sestry, které s ním zažily nějaký výstup.‘ To víte, že tam nešel. Šla jsem se pak ptát, jestli tam byl. Nebyl? Pustili jsme si v devět Ameriku a už to tam říkali: ‚Zastavují lidi, zastavují auta, autobusy.‘ Jedem, v půl čtvrté ráno jsme jeli do Prahy.“

  • „‚Poslechněte,‘ protože jsem tam dělala vrchní sestru, ‚jestli to záleží na mé funkci, tak můžu odejít do třísměnného provozu, ale do žádné strany nemůžu vstoupit. To nemůžu, protože zaprvé nejsem vůbec zralá, a zadruhé mám kolem sebe tolik vzorů, že bych tak nechtěla skončit.‘ A když viděli, že bych třeba řekla, jak se chová nějaký komunista, tak to usekli. Ne ne. A už mi dali pokoj.“

  • „To jsme bydleli u našich, tady dole v tom baráčku. Tam jsme neposlouchali ráno rádio a přišla jsem do práce a děvčata říkala: ‚Co tomu říkáš?‘ A já povídám: ‚Ale čemu?‘ Vůbec jsem nevěděla co [se děje]. – ‚No dyť nás obsadili Rusáci!‘ Řekla jsem: ‚Co je to za blbost! Dyť nás osvobodili, tak co by tady dělali?! Co je to za blbost, že přišli?! Co tady chtějí?‘ No tak jsme pustili rádio, běželo celý den. No a pak už to začalo jezdit. Trochu [jsme měli] strach, co bude. Ale bylo to celkem klidné.“

  • Full recordings
  • 1

    Rokytnice v Orlických horách, 30.04.2024

    (audio)
    duration: 01:22:25
    media recorded in project Příběhy regionu - Královehradecký kraj
Full recordings are available only for logged users.

Estébáci jim chtěli zabránit odjet do Prahy na mši

Svatební fotografie pamětnice
Svatební fotografie pamětnice
photo: Archiv pamětnice

Marta Hudousková, rozená Bursíková, přišla na svět 10. července 1946 v Plzni. Několik týdnů po jejím narození se s ní rodiče přestěhovali do Říček v Orlických horách. Tatínek Václav Bursík tam vedl hospodu s hostinskými pokoji. Jejich častými hosty byli umělci původního pražského uskupení Mánes. S některými jejich potomky se pamětnice přáteli dodnes. Marta Hudousková vystudovala Střední zdravotnickou školu v Hradci Králové, po maturitě strávila několik let na chirurgii v Opočně. S manželem bydleli v Rokytnici v Orlických horách. Pracovala nejprve v kojeneckém ústavu, poté až do svého odchodu do důchodu v pečovatelském domě pro seniory. V jejím životě hrála vždy velkou roli víra. Dne 25. listopadu 1989 se s manželem zúčastnila děkovné mše za svatořečení Anežky České v Praze, kterou celebroval kardinál Tomášek, čemuž se komunisté snažili zabránit. V roce 2024 žila se svým manželem v Rokytnici v Orlických horách.