MUDr. Anna Husová

„Pak náhle nastala ta doba, kdy přijela spřátelená vojska. Bydleli jsme v Karlíně a stalo se to tak, že jedno ráno z ničeho nic, kdy jsme si žili spokojeně, zabouchala v půl páté sousedka: ‚Vstávejte rychle, okupují nás Rusové!‘ Byli jsme vytřeštění, letěli jsme k oknu a po Sokolovské ulici projížděly obrněné vozy, měly napřažené zbraně nasměrované do oken, strašlivý hukot, protože když tanky projížděly na dlažbě, byl to strašlivý rámus. Byli jsme všichni strašně vyděšení, strašně překvapení.“

„U nás se tak moc nezměnilo, tatínek zrušil firmu předtím, než se tohle všechno stalo [před únorem 1948]. Potom šel dělat manuální práci jakoukoliv, ale on si nikdy nenaříkal. Těžší pro nás bylo… Děly se věci, kterým jsem vůbec nerozuměla a nechápala je. Když se stavěla orlická přehrada, tatínkovi zbyla z podnikání vila, kterou postavil. V roce 46/47 zrušil firmu, přišel o firmu, zůstala mu vila. Pak přišla stavba orlické přehrady a přišel o tu vilu, takže mu bylo padesát a neměl vůbec nic a neměl vůbec kam jít. My jsme ten dům museli rozbourat, úplně srovnat se zemí.“

„Konečně přišel očekávaný konec války, 8. květen. Němci už byli skoro všichni zajatí nebo mrtví. Ve vsi už nebylo gestapo. Na džípech přijeli američtí vojáci a s nimi samozřejmě veselí a radost. Byl konec války. A my jsme poprvé viděli černého člověka, černocha, a byl v uniformě amerického důstojníka. Pro nás děti to byl všechno obrovský zážitek.“

„Taky náš tatínek se svými plavci často pašoval na pramenu potraviny do Prahy. Dělali to tak, že připluli do přístavu na Smíchově v noci a správci přístavu vyhodili na břeh na dohodnuté místo a čas obvykle pytle mouky nebo něčeho podobného. Samozřejmě se někdy stalo, že byla nečekaná kontrola, a museli ten pytel potravin radši utopit, než aby se nechali potrestat.“

„A tak se stalo, že ještě tu noc se stěhovala paní Dobje se čtrnáctiletým synem Jurou, s osmiletou dcerou Natašou a šestitýdenní holčičkou Zdeničkou k nám. Ukrývali se v chalupě v zadní místnosti, když hrozilo nebezpečí nebo přišla nějaká nečekaná kontrola nebo nějací cizí lidé, utíkali, pokud to stihli, do lesa nebo aspoň do stodoly někam se ukrýt.“