Jan Ihnát

„Já jsem o tom hodně přemýšlel a dospěl jsem k tomu závěru, že před Bohem je to jedno, protože před Bohem platí malá, nebo velká láska. Ale nepovažuji jak někteří… Naivně jsem se domníval, že mám zkušenosti, že znám život, že jsem pracoval a tak dále. No ale když k vám přijde člověk po padesáti letech ke zpovědi, to je zkušenost, kterou nikde nezískáte. To znamená, že tamta doba byla poučná, ale nedá se absolutizovat, protože to nic absolutně samo není. To znamená, byli lidé, kteří byli v koncentráku a se vůbec nepoučili, byli lidé ve vězení, kteří se také nepoučili, protože poučit se znamená nechat se osvítit, vidět tu věc v širších souvislostech.“

„Dělalo se to tak, že když někdo chtěl někomu něco sdělit, tak buď navštívil osobně, a nebo v krajním případě se užíval telefon, ale pod nějakými zašifrovanými slovy. Ale jinak každý měl kalendář, řeklo se: ,Mezi vánocemi bude setkání tam a tam…‘, a každý se už musel postarat o to, aby tam šel. Já si myslím, že některá ta ukrývání byly zbytečné, protože oni měli přímo lidi mezi námi. Takže jim šlo o to, aby se to moc nerozšířilo. Pár lidí to bylo..., ale každý z nás, když vstoupil k salesiánům, tak mu řekli, že musíš počítat s tím, že tě třeba přejede auto. Nikdo nevěděl, jak se ta situace vyvine.“

„V tom roce šedesátsedm - šedesátosm bylo možné dostat nějaké knihy z Říma, tak to se mi začal otvírat svět. No a potom jsem také poslouchal Svobodnou Evropu, že jo, tak to jsem byl už odchován později. No, a když jsem se dostal do těch kruhů, které studovaly tajně, tak jsem třeba v Ostravě bydlel u Žídků. Pan Žídek je dnes takový neoficiální předseda politických vězňů, Leo Žídek. Takže, kdykoli jsem potřeboval chatu: ,Tady máš klíče…‘. Takže jsem si říkal: ,Když on, který byl deset let v base a se nebojí, tak proč bych já se měl bát?‘ No, takže to bylo takové. Člověk se v tom pohyboval a měl dojem, že všichni jsou proti režimu a tak dále… Byla zásada nepolitikařit, protože se vědělo, že mohou být mezi námi lidé... Jo, prostě tady se soustředilo na to, aby se konalo dobro, aby si rodiny zachránily víru, věnovaly se mládeži a tohleto.“