Karel Jakeš

„Čekali jsme, jestli to nespadne na nás, náhodou jsme měli štěstí, že ne. No, tak teda ve čtyři zhasli světla. Ano, čtyři sta děl zahájilo palbu, ve čtyři zhasla světla, ve čtyři třicet skončila voda. Čtyřiadvacátýho května jsme šli dva Češi, to jsme jako uznali za vhodný, už jsme měli taky žízeň, hlad. Tak jeden se nabídl, že půjde se mnou pro vodu. Přinesl si kýbl, mně taky a pak jsme šli na ulici. Bývaly na ulici na chodníku pumpičky, kde se dalo nacedit vodu.“

„To jsem viděl, protože tam, co jsem se vyučil v obchodě, vedle byla četnická stanice, že mě četníci znali, tak jednou mě viděl četník jeden z okna, že tam jdu po ulici, a volal na mě: ,Pojď zajít!‘ Tak jsem zašel, on sáhnul do skříně tam, vytáhl knihu, nalistoval a řekl: ,Tohle si přečti, kdo tě udal.‘ Proto jsem jí to mohl říct, protože jsem věděl, že taková byla. A on její muž, to byl opravdu velmi hodný pán, starosta obce a zemědělec.“