The following text is not a historical study. It is a retelling of the witness’s life story based on the memories recorded in the interview. The story was processed by external collaborators of the Memory of Nations. In some cases, the short biography draws on documents made available by the Security Forces Archives, State District Archives, National Archives, or other institutions. These are used merely to complement the witness’s testimony. The referenced pages of such files are saved in the Documents section.

If you have objections or additions to the text, please contact the chief editor of the Memory of Nations. (michal.smid@ustrcr.cz)

Karel Jakeš (* 1923)

• narozen v roce 1923 ve Stupné

• 1942 – totálně nasazen v Berlíně

• za války zatčen za útěk z totálního nasazení

• 1945 – svědkem bombardování Berlína na konci války

Tak třikrát za týden nás bombardovali

Karel Jakeš se narodil 25. října 1923 ve Stupné u Kremže. Když mu bylo 16 let, začala v Československu druhá světová válka. Karel měl v tu dobu už po škole a pracoval v obchodě. „V sobotu přišel dopis z pracovního úřadu z Budějovic. Po přečtení jsem zjistil, že v pondělí mám být na pracovním úřadě. Tam nás bylo nejméně dvě stě. Tam nás roztřídili, kdo kam pojede.“

Karel Jakeš byl tedy v roce 1942 totálně nasazen do Německa. Přidělen byl do okrajové části Berlína, kde pracoval na říšské poště. Spolu s ostatními byl Karel ubytován v lágru asi pět stanic vlakem od místa, kde pracovali. Bydleli po deseti a množství jídla rozhodně neodpovídalo práci, kterou za den odváděli. „Jedli jsme každý den eintopf, ten byl skoro stejný každý den. Vždy jen s trochu jinou chutí, ale skoro se to nedalo jíst. Kdo neměl z domova přísun jiných potravin, tak na tom byl hodně bledě.“

Karel měl štěstí, že mu rodiče posílali balíčky s jídlem, takže netrpěl hlady jako jiní. Jednou mu s jídlem přišel i dopis, že rodiče potřebují pomoct s prací na žních. Podařilo se mu získat dovolenou na dva týdny a domů skutečně odjel. Po uplynutí dvou týdnů se ale do Německa nevrátil. Možná by na něj německé úřady nepřišly, ale z vesnice jim přišlo udání, že se Karel Jakeš nevrátil do Berlína. „Volali do Berlína, že jsem už objevenej, tak si pro mě přijel policajt z Berlína ještě s jedním zaměstnancem z pošty.“ Byl zatčen a převezen nejprve do výchovného tábora v Plané nad Lužnicí a následně do Ruzyně v Praze. Za útěk z totálního nasazení dostal tři měsíce trestu, které si odseděl v Mirošově u Rokycan. Následně byl převezen zpět do Berlína do práce.

Zatčení nebylo to nejhorší, co Karla za války potkalo. V roce 1945, když už se válka chýlila ke konci, zesilovali Spojenci i bombardování Berlína. „Bombardování jsme tam zažívali tak třikrát za týden.“ Celkem prožil Karel přes 250 náletů, před kterými vždy všichni utíkali do sklepních krytů. Nejhorší přišlo v posledních dnech války. Bombardování trvalo nepřetržitě několik dní. Karel Jakeš tak strávil celkem čtyři dny v krytu bez jídla. Postupně přestalo fungovat světlo a časem i přestala téct voda. To už bylo kritické, proto se Karel s kamarádem rozhodli riskovat a opustili kryt, aby na ulici získali vodu pro sebe a pro ostatní. „Přinesl si kýbl, mně taky a pak jsme šli na ulici. Na chodníku bývaly pumpičky, kde se dalo napustit vodu.“

Nechali nás spát ve svých postelích

Válka skončila, ale z rozbombardovaného poraženého Berlína nebylo snadné se dostat zpět domů. Po ukončení bombardování se Karel s kamarády setkali s vojáky Rudé armády, kterým řekli, že jsou z Československa a chtějí se vrátit domů. „Slíbili nám, že se odpoledne vrátí a vyvedou nás na silnici, která vede na Drážďany.“ Tak se postupně dostali do Drážďan, kde získali potraviny, aby si mohli uvařit jídlo. „Šli jsme čtyři kamarádi pohromadě a u hranic jeden z nás, co uměl nejlíp německy, šel do takového domu na samotě. Řekl jim, že jsme na cestě, a jestli tam můžeme přespat. A oni odešli, ať spíme v jejich postelích.“

Domů se Karel dostal až na konci května. Pamatuje si dokonce přesně minutu, kdy vešel do dveří – 23. května v 19:20. „Od 8. února moji rodiče nevěděli, jestli jsem naživu. Maminka byla na dvoře před barákem a otec vycházel. Bylo to velký přivítání.“ Celkem strávil Karel Jakeš v Německu tři roky.

Po návratu se také dozvěděl, kdo tehdy udal německým úřadům, že se ze žní nevrátil zpět do práce. „Šel jsem nakoupit a vedle obchodu byla četnická stanice. Četník na mě zavolal z okna, ať jdu dovnitř. Otevřel skříň a z ní vyndal knihu a nalistoval. Řekl mi: ,Tady si přečti, kdo tě udal.‘“ Byla to manželka místního starosty. Karel vzpomíná, že když se po válce vrátil domů, tak se zrovna ona divila, že už je zpět. To už Karel věděl, že se do Německa musel vrátit kvůli ní. „To byla opravdu zlá ženská.“

„Se svou manželkou jsem se seznámil, než jsem jel do reichu. Čekala na mě, než jsem se vrátil.“ Po válce se tedy oženil a nastoupil zpět do obchodu, kde pracoval dřív. Po nějaké době přešel do koloniálu v Českých Budějovicích a pak si našel zaměstnání na benzinové pumpě. V současnosti žije Karel Jakeš se svou druhou manželkou v Rudolfově u Českých Budějovic.