František Janačík

"Najednou z ničeho nic přijeli dva gazíky. Z toho vystoupila zhruba tak polovina velení naší roty a náš tehdejší politruk. Nepamatuji si na jeho jméno, bohužel, byl k nám odněkud přeřazen. Říkalo se za trest, strašně chlastal a byl ožralej i v ten den, kdy k nám přijeli. Přijeli nám v podstatě osobně vysvětlit, že nové společenské poměry začínají nabývat konkrétních podob, že se s tím musíme nějak umět vypořádat a že jsme teď jako vojáci obzvlášť zranitelní před špiony ze západních mocností a musíme si dávat na všechny pozor, zejména na všechny disidenty. Jestli jsme už někdy slyšeli o Havlovi, tak na toho Havla obzvlášť pozor! 'Kdybyste ho tady někdy viděli za plotem, tak to prosím vás okamžitě musíte nahlásit!' A prostě v tomhle absurdním duchu jsme stáli čtyři vojáci uprostřed té naší buňky. Oni nás oba obstoupili v těch šesti sedmi lidech. Tak tam prostě z očí do očí, tak ze dvou metrů vysvětlovali tyhle absurdity. My jsme se snažili nesmát a říkali jsme: 'Ano, samozřejmě, dáme si pozor na Havla a všechny disidenty a samozřejmě všechny budeme hlásit.' A teď ten ožralej politruk říkal: 'A musíte se umět i bránit, hoši!' - 'Jak to myslíte?' - 'No musíte umět nějaké základy nějakého juda třeba, nebo karate.' - 'To neumíme.' - 'Já vás to naučím!' Teď jak byl takhle ožralej, tak si i vytáhl kolegu. Říká: 'Zkus na mě zaútočit nožem.' On to jako zkusil a on se netrefil, švihl tam sebou o zem. Tak se tam začal sbírat a říkal: 'No tak takhle se prostě musíte ubránit pokaždé. A ještě umím jeden chvat,' a udělal nám tam asi hodinovou scénku, při které jsme se nemohli smát, a mlátil tam sebou o zem."