Vladimír Janík (Dan)

„Ovšem, co tam bylo špatný, že tam, blízko nás, hned kousek nad náma, tam, co teď jezdíme, tam do těch ubytoven, nebo jak by se řeklo, do té Sluneční zátoky, tam byli ruští vojáci. A hlídali tam svoje civilisty – to byli Rusové, kteří za války byli nasazený v Německu na place a pak se vraceli domů, a tihle vojáci je hlídali… Ti vojáci nám dělali dost velký problémy… Třeba ten jeden tam přišel a byl tak trošku ,namazanej‘ a říkal: ,посмотри какая kультура!‘ /pozři, jaká kultura/. Když si prohlídl ty naše stany, měl teda samopal, tak říkal… (Oni nám říkali komsomolci, oni jako nevěděli, co je to skauting, vůbec, to byla pro ně neznámá věc, ale říkali nám komsomolci a nelíbilo se jim, že jsme nosili takový ty hnědý košile, jako nosila Hitlerjungend …) a on tam přišel, viděl ty stany a říkal: „Vy jste takoví pěkní mládenci, já vás všechny postřílím.‘ No, tak my jsme tam měli, třeba Jumbo tam měl pistoli – to se dělaly noční hlídky, skrývali se tam ještě Němci po válce, a tak jsme museli dělat noční hlídky s pistolemi, tak to nebylo lehký… No a nakonec se tam stal ten velkej malér, jak toho jejich důstojníka tam roztrhal ten granát… Ti Rusové tam lovili ryby tím způsobem, že naházeli do řeky ruční granáty, ty ruční granáty omráčily ryby a pak si je vylovili a pak si je tam někde vařili a pekli. No, to bylo poslední den tábora a jeden ten důstojník k nám přišel, měl ty granáty a říkal, jestli bysme ho nepřevezli na druhou stranu, že by tam chtěl chytat ty ryby. My jsme tam měli takovou pramičku, to ještě tam nebyla ta lávka, nic, a tak jsme převáželi věci přes řeku na pramičce a tak jsme ho převezli… A já jsem náhodou byl blízko toho a najednou jsem slyšel takovou děsnou ránu, on prostě pozdě odhodil ten granát, nestačil ho včas odhodit a ten granát mu vybuchl u břicha a úplně ho roztrhal, strašný pohled. My kluci jsme teda jeli honem na ten druhej břeh, tam jsme viděli, že on je teda mrtvej, roztrhanej od toho granátu, no tak jsme ho zase přivezli zpátky a oni ho tam pak pohřbili slavnostně, ti Rusové, že teda statečně padl ve válce.“

„Při té obnově skautingu, to bylo tak… Zařizoval to Pedro – Jiří Zachariáš a Psohlavci, chystali obnovu skautingu. Nakonec k obnově došlo, svolala se schůze do Domoviny, do sálu, a tam Plajner oficiálně obnovil přísahou na knihu Základů junáctví skauting. Byla tam spousta skautů, od nás tam byl Jestřáb, Jumbo, Robin Ebel a já… A tak jsme obnovili skauting.“