Walter Jank

* 1944

  • „Tak zde je třeba posoudit dvě věci. Zaprvé přijetí Němců. Nebyli jsme moc oblíbení. Nebyli jsme vítáni, to je část pravdy. Uráželi nás, byli jsme divadelní podvodníci, byli jsme cikáni, byli jsme Slováci, abych jen citoval tři taková slova. Trvalo dlouho, než jsme se zabydleli a byli přijati. A to bylo možné jen díky píli našich sudetoněmeckých Chebanů. Ano, pomáhali a brali se za práci od samého začátku, což se respektovalo. Takže to byla jedna věc a druhá věc byla, že jsem měl spolužáka, místního, se kterým jsem byl poprvé vpuštěn do bytu až po šesti letech společné školy. Prostě abyste viděli, jak to bylo s tím přijetím.“

  • „Matka mi vyprávěla, že dne 24. května 1945 přišel požadavek úřadu starosty k shromáždění se následujícího dne, 25. května ve čtyři hodiny na místě u věže vedle hudební školy – s padesáti kilogramy zavazadel na osobu a bez cenností. A poté k naložení na vojenská nákladní auta a převezení na nádraží v Teplé a odtud přes Wiesau, Fuldu a nakonec do Hessisch Lichtenau v severním Hesensku.“

  • „Ale ještě předtím vám musím něco hrozného vyprávět. Když byly opouštěny koncentrační tábory a ruští váleční zajatci a židovští vězni byli transportováni na Západ… o těchto hrozných pochodech… zde musel můj otec – ačkoli vůbec neuměl používat žádnou zbraň – jako člen domobrany tyto transporty doprovázet z jednoho místa na druhé. A na dalším místě doprovod pochodu smrti převzala následující domobrana. To pro nás byla opravdu zlá doba. A maminka mi vždycky vyprávěla, že do okna dávala oloupané brambory, protože dům byl skoro na úrovni silnice. A jednou večer zahlédla černé ruce. Špinavé ruce, které se natahovaly skrze okno, a ty brambory, které na okně chladila, odnesly. A od toho dne, jakmile přijel transport, pokládala maminka brambory ven. To se nesmělo. Bylo to přísně zakázáno. A ona to přesto dělala. A já jsem jí za to dodnes vděčný.“

  • Full recordings
  • 1

    Karlovy Vary , 21.08.2023

    (audio)
    duration: 01:34:47
    media recorded in project Odsunutá paměť
Full recordings are available only for logged users.

Příchozí ze Sudet nikdo nelitoval ani nešetřil

Pamětník jako mladý muž
Pamětník jako mladý muž
photo: Walter Jank

Walter Jank se narodil během druhé světové války do německé rodiny v Bečově nad Teplou dne 5. ledna 1944. Jeho otec Josef Jank se vyučil hřebenářem, stejně jako později i jeho syn. Matka Marie pracovala v Mariánských Lázních jako pomocnice v lékárně. Walter Jank vyrůstal ještě s mladší sestrou Rosemarií. Za války padli jeho tři strýcové, otec díky těžkému zranění ruky narukovat nemusel. Nejhorší vzpomínky rodiny jsou spojeny se třemi pochody smrti, které prošly Bečovem, a otec je coby člen domobrany musel doprovázet. Po válce absolvovali proces denacifikace sudetských Němců. V době odsunu německého obyvatelstva z Československa byly Walterovi necelé dva roky a většina rodinných vzpomínek se tak uchovala spíše prostřednictvím jeho hovorů s matkou. Samotný odsun pro rodinu Waltera Janka začal dne 25. května 1946. Jen s tím nejnutnějším k živobytí se dostali přes Wiesau a Fuldu do severního Hesenska do městečka Hessisch Lichtenau, kde mohl otec alespoň částečně pokračovat ve své profesi. Československo společně navštívili až v roce 1979. Walter Jank vychodil střední školu s maturitou, poté se přihlásil do bundeswehru, kde byl navržen pro důstojnickou kariéru. Za svůj život vystřídal několik profesí a vojenských hodností. Celkem dvanáct let zastával místo starosty Eschenburgu. S manželkou Reginou vychovali dva syny, Michaela a Thomase. Společně s Františkem Neuwirthem, bývalým starostou Bečova nad Teplou, nesli na svých bedrech výměnný program hudebních škol Bečova a Eschenburgu. Roku 2023 v době natáčení žil v Eschenburgu.