Ing. Stanislav Janků

* 1931

  • „Dopadlo to úplně jinak, protože jsem přijel na biskupství do Brna, kde už tehdy byl brněnský biskup Karel Skoupý hlídaný. Policajti byli v mezipatře, kde se chodilo normálně, a druhý policajt chodil po dvoře, kde se dalo jít přes kuchyň zadním schodištěm. Já jsem se tam tehdy snažil dostat, a poněvadž jsem to znal, tak jsem šel k té kuchyni a ten mě zastavil a kam jdete? Já jsem říkal, za paní Štěpánkovou, a co jí chcete? Ona je od nás z Horního Štěpánova, mávl rukou a šel jsem zadním schodištěm. Pan biskup, když jsem mu to řekl, tak říkal, v žádném případě nesouhlasím s nástupem do generálního semináře. Myslel si, tak jsme si to mysleli my všichni, takový dvě, maximálně čtyry leta a nemůže to vydržet, ovšem ono to vydrželo čtyřicet let.“

  • „Když zde byla sovětská armáda, tak my jsme byli vystěhovaní doma v podkroví a oni si obsadili spodek. To byl nějakej major sovětské armády a měl s sebou ‚pucfleka‘ a pobočníky, tak byli tam tři. Ty spodní místnosti si obsadili a chtěli, že to vybourají k sousedům, že oni chtějí ‚četyre komnata‘, naštěstí to neudělali. Co jsem tehdy zažil, tak to byl jejich politruk, nevím, kdo to byl přesně, z jejich zřejmě vojenské policie. Ten přišel a otvíral dveře nohama, zvedl nohu a kopal do kliky a před ním se ten major třásl, ten byl úplně zelenej a my jsme na to koukali.“

  • „To bylo s páterem Kusalou, po PTP nastoupil v Jamným jako administrátor a tehdy tam přišel nějaký chlap, a když přišel, tak jsem šel do sousední místnosti, dveře byly otevřené. Ten chlap mu začal vykládat, že utíká z kriminálu a že je syn nějakého významného člověka ve školství, a takový nějaký kecy tam měl, a že dva dny vůbec nejedl, tak on šel, ukrojil mu krajíc chleba, do hrnku nalil mlíka a donesl mu to, chlap odešel. Přišel za mnou a říká, slyšel jsi to? Slyšel. A co tomu říkáš? Já si myslím, že je to fízl, no, já si to myslím taky, ale co teď? V dědině nikdo nebyl, kde by to oznámil, tak sedl na motorku a jel do sousední dědiny do Zhoře, kde byl policajt. Policajt byl ožralý v hospodě, vůbec s ním nebyla žádná řeč, tak to nahlásil tehdy starostovi té Zhoře, byl za to nakonec zavřený, dostal za to dvě leta.“

  • „Tehdy jsem ho jel navštívit, vešel jsem do branky, kterou se šlo na dvůr, a hned mě zezadu rejpl samopal, no nebylo mně dobře. S tím samopalem v zádech mě dovedli na faru do kuchyně a tam mě samozřejmě zpovídali co, proč a zač? Pokud se týká mě, tak nic, to je celkem nezajímalo, když jsem řekl, že jsem studující, jak jsem měl v občance napsané, a že mám prázdniny, a že když tam jedu, tak jsem se za ním zastavil. Jeho jsem vůbec neviděl, potom mě vyvedli a tím to pro mě skončilo. Ale později, když už jsem se s ním setkal, když už byl propuštěný a dělal u Slámy na pile, jako kněz bez státního souhlasu samozřejmě, tak jsem se od něj dozvěděl, že ho vezli cestou do Prahy a chtěli po něm, aby dělal sekretáře tehdejšímu administrátorovi, vlastně to byl biskup, jméno si nemůžu vzpomenout (Antonín Eltschkner). Že ho tehdy pouštěli do rybníka a hrozili mu, že ho utopí, svázaného samozřejmě, a chtěli po něm, aby tam nastoupil jako sekretář a sloužil vlastně jim, což on odmítl, tak byl potom zavřený, i když bez soudu (dva roky internace v Želivě).

  • Full recordings
  • 1

    Boskovice, 26.08.2015

    (audio)
    duration: 01:32:34
    media recorded in project Příběhy 20. století
  • 2

    Boskovice, 27.02.2024

    (audio)
    duration: 02:00:55
    media recorded in project Příběhy regionu - Jihomoravský kraj
  • 3

    Boskovice, 10.07.2024

    (audio)
    duration: 24:27
    media recorded in project Příběhy regionu - Jihomoravský kraj
Full recordings are available only for logged users.

To mně šel mráz po zádech

Stanislav Janků, rok 1966
Stanislav Janků, rok 1966
photo: archiv pamětníka

Stanislav Janků se narodil 7. května 1931 v Boskovicích rodičům Ludmile a Stanislavovi Janků. Na konci války se u nich doma ubytovalo několik vojáků Rudé armády. Brzy po válce vstoupil do skautské organizace a ve všech obdobích, kdy byla povolená, se do její činnosti aktivně zapojil. Po maturitě na boskovickém gymnáziu v roce 1950 pracoval půl roku na tzv. uhelné brigádě. Chtěl studovat teologii a stát se katolickým knězem, ale v období začínající komunistické totality mu to biskup během tajné návštěvy nedoporučil. Při návštěvě kněze Josefa Valeriána zažil nepříjemné setkání s vyšetřovateli StB v souvislosti s babickým případem. Sám se málem stal podezřelým v případu odsouzení dalšího kněze Františka Kusaly. V roce 1956 úspěšně dostudoval VUT (Vysoké učení technické) v Praze a začal pracovat v podniku Sigma Lutín. Po svatbě s Marií Vičarovou v roce 1959 získal místo v ČKD Blansko, kde pracoval až do odchodu do penze v roce 1991. Pracoval na konstrukci akumulačních čerpadel, navrhoval např. i reverzní turbínu do známé přečerpávací vodní elektrárny Dlouhé stráně v Jeseníkách. V období normalizace nebyla jeho dcera Marie kvůli náboženství přijata na gymnázium. Po revoluci v roce 1989 vystudoval teologii a od roku 1995 slouží jako trvalý jáhen v boskovické farnosti. Bydlí ve svém rodném domě s rodinou své dcery (rok 2024).