Helena Jasná

* 1931

  • „První dva dny jsme ještě byli v bytě, ale potom v tu sobotu večer se ženy z domu domluvily dole ve sklepě, že potmě každá šla do bytu a posbírala, kde co bylo, a v přízemním bytě po paní Paličkové se vařila v prádelním hrnci polévka – většinou bramboračky nebo nějaké zeleninové, co kdo doma měl a přinesl, a vždycky čtyři šly, dvě nesly ten prádelní hrnec a dvě je střídaly, protože to bylo těžký, a taky koukaly okolo. V noci jim tam nesly k Trojskýmu mostu na barikádu tu teplou polívku nebo bílý kafe.“

  • „Asi ve dvou bytech měli stanoviště (ruští vojáci) a měli tam vysílačky a měli šoféra a velké, takové to terénní auto a měli mapu a potřebovali převézt věci na jiné stanoviště. Já jsem znala Prahu, a tak jsem jela s tím šoférem a důstojníkem a jenom jsem říkala rovně, doprava, doleva... a dovezla jsem je, kam potřebovali... teď to zpátky třeba nešlo, tam byly barikády, silnice byly bez dlažby a já jsem takto s nimi jezdila...“

  • „Chodili jsme plavat, bruslit na zimní stadion (...) horší to bylo potom ke konci války, nálety a tak... to před koncem války už jsme nechodili do školy, to už nebylo vyučování, protože byly hlášené stálé nálety... my jsme ani nestačili do školy dojít, pak jsme byli v cizích krytech a tak... pak už jsme se dostavovali jen dvakrát týdně do té školy, a i to bylo problematické, i v těch dvou dnech jsme několikrát museli přerušit... tím vstupem do krytu po cestě... v dubnu nás už rodiče odmítali do školy pouštět a v květnu to všechno vypuklo.“

  • Full recordings
  • 1

    Praha 7 , Poupětova ul., 01.04.2015

    (audio)
    duration: 27:49
    media recorded in project Příběhy našich sousedů
Full recordings are available only for logged users.

V Berlíně podepsali v úterý kapitulaci, ale Němci stále masakrovali lidi na ulicích

Dobové foto
Dobové foto
photo: Pamět národa - Archiv

Helena Jasná se narodila 10. srpna 1931. Její tatínek byl připraven hájit zemi se zbraní v ruce při mobilizaci, ale bohužel neměl možnost zasáhnout do bojů za svobodné Československo z důvodu mnichovského diktátu. V průběhu války trpěli nedostatkem jídla, a tak chovali na balkoně husu. Tatínek se zapojil do bojů Pražského povstání. Ženy z domu se domluvily a začaly ve sklepním bytě jedné paní vařit různé polévky a pak je nosily mužům na barikády. V sobotu 6. května 1945 začali nacisté masakrovat české obyvatelstvo, například hnali lidi před tanky proti barikádám. Pamětnice viděla strhané troleje, barikády a převrácené tramvaje plné dlažebních kostek. Mnoho nacistů se odmítlo vzdát a dál zabíjelo. Jeden z nejhorších zážitků se odehrál v kostele svatého Antonína, kde se Němci svlékli z uniforem, vyběhli do věže a začali střílet po lidech. Než se sovětští vojáci dostali do kostela, lehli si mezi mrtvá těla a předstírali, že jsou také mrtví.