„Holandský fotbal byla špička Evropy. Doktor Fadrhonc tam utekl a trénoval Ajax, národní mužstvo, Go Ahead Deventer, Feyenoord, všechny tyhle kluby prošel. Takže tam byli hráči jako Johan Cruijff, van Zoechel. No a já jsem se měl prakticky do té špičky Evropy nějak vetřít. Úroveň fotbalu výborná, návštěvnost, nedá se to hanit. Celý ten život tam byl klidný, lidi se na vás usmívali.“
„Projeli jsme celé to městečko, přijeli jsme do buše a sháněli jsme, kde je to ubytování. Byla tam velká cedula „Levarde“, rekreační středisko tabákového průmyslu. Projeli jsme autobusem branou, zastavili a teď jsme se rozhlíželi. Šli jsme na pokoje a šprýmař Andrej Kvašňák říká: 'Ti dukláci na tom budou nejlíp, protože jsou zvyklí z kasáren spát na dvojpostelích, tak těm to bude tady vyhovovat.' A ono to tak bylo, na pokojích byly vojenské postele. Přišli jsme na oběd, nějaký šprajc tam byl a trenér Vytlačil říká: 'Pánové, aby vás to nemýlilo, to jsem vybral já. Tady budeme vegetovat, nebudete se o nic starat. Fotbal je dole, tam jsou stadiony. Tady máme jedno hřiště od fabriky, tam budeme trénovat sami.'“
„Měli jsme tu smůlu, že jsme chytli rozhodčího, který pískat do píšťalky uměl, ale jinak to měl v hlavě asi vykradené. Útočná akce, dostalo se to na levé křídlo, dostalo se to do velkého vápna, z úhlu. Měl jsem to na ortodoxní levačce, vystřelil jsem, rána jak dělo a Djalma Santos to sklepl rukou. Šlo mu to do ruky a rukou to sklepl. Rozhodčí Latyšev ani nepísknul do píšťalky a hrálo se dál. Láďa Novák, Pepík Masopust, všichni – a teď se poznala ta naše ruština, protože ve školách se všude určitě učilo rusky. A teď se mu začalo nadávat, ale nepřipadalo v úvahu, že by odpískal desítku.“
„Letěli jsme s Bohemkou do Kolumbie. Přistáli jsme v Paříži, na letišti za mnou přišli hráči a shodou okolností tam přišel nějaký fanda mužstva Paříže. A když se dozvěděl, že přiletěl nějaký Jelínek Josef, tam začal vyskakovat, že to není pravda. Že to nejsem já, že tam už je jeden Jelínek Josef, který se za mne vydává. Dostal tam i angažmá a funkčně tam působí jako druhý na Mistrovství světa v Chile. A když mi tohle řekli, tak se to samozřejmě dozvěděl Pepík Masopust a zjistil, že v Teplicích tenhle maník existuje, který odešel do zahraničí, a hraje ve francouzské druhé lize. Ale já s tím nemám vůbec co do činění. Byl jsem překvapený, že něco takového se může stát. Asi ano.“
Josef Jelínek se narodil 9. ledna 1941 v Praze. Jeho snem bylo stát se fotbalistou. Začal v ČAFC Vinohrady na Spořilově, kde jeho otec spravoval hřiště. Do velkého klubu (ÚDA Praha, dnes Dukla Praha) se dostal tak, že v zápase proti němu v dorostu nastřílel hattrick. Vyučil se topenářem - instalatérem. Aby v armádním klubu mohl hrát v A týmu, narukoval předčasně na vojnu v 18 letech. Nabízeli mu vstup do KSČ, ale odmítl. Jeho kariéra měla strmý nástup, operoval na levém křídle, vynikal rychlostí a střílel i dost gólů. Během let 1961 – 1966 vyhrál s Duklou pětkrát ligový titul. Mezi lety 1961 – 1964 se výrazně podílel na čtyřnásobném zisku poháru z International Soccer League v Americe, kam Dukla po sezóně jezdila. Brzy dostal pozvánku do československé reprezentace a patřil do týmu, který z Mistrovství světa v Chile v roce 1962 přivezl stříbrné medaile. Během turnaje se mu narodila dcera. S Duklou se také později několikrát probojoval do čtvrtfinále Poháru mistrů evropských zemí, byl u remízy s Realem Madrid v roce 1964. V roce 1967 přestoupil do druholigového VTŽ Chomutov, v období 1970 – 1972 působil v nizozemské lize pod Františkem Fadrhoncem za tým Go Ahead Deventer. Nabyté mezinárodní zkušenosti ještě uplatnil po návratu v týmu Bohemians Praha, později působil v ČSAD Benešov. Aktivní kariéru zakončil tam, kde ji započal, v ČAFC Vinohrady. Poté pracoval až do odchodu do penze jako správce hřiště. V roce 2012 po půlstoletí opět navštívil Jižní Ameriku v rámci výročí chilského finále. V době natáčení rozhovoru v roce 2018 žil v Praze a stále chodil na fotbal. Josef Jelínek zemřel 29. listopadu 2024.
