„Naše maturita se konala za mimořádných podmínek. Vyznačovala se vysokým procentem propadajících. Já odmaturoval za samé jedničky. Asi v září 1942 mi z gymnázia přišla nabídka ke studiu medicíny v Mnichově. Tento návrh mi učinil náš tehdejší ředitel reálného gymnázia Zab. Souhlasil jsem. Znamenalo to ale, že bych se měl ucházet o stipendium v Německu. Tehdy mi nepřišlo, že by mě to mohlo nějak pošramotit. Medicínu jsem chtěl studovat. Nedalo mi to a zašel jsem za svým profesorem matematiky a on mi to stipendium přijmout nedoporučil. Prý by to byla kolaborace s režimem. Říkal, že si nás Němci kupují. Druhý den jsem šel do ředitelny a oznámil jsem Zabovi, že k získání stipendia nemám předpoklady. Ten mi vynadal. Místo toho jsem se nechal Hladkým naverbovat jako odbojový pracovník.“
„Odmítnutím stipendia jsem ztratil možnost k dalšímu studiu, protože české vysoké školy byly zavřené. Arbeitsamt v Brně mě poslal na práci Wiener Neudorfu, tam jsem měl za úkol evidenci strávníků. Měl jsem vybudovat lístkový systém (kartotéku), který by opravňoval asi deset tisíc zaměstnanců k odběru jídel. Vydával jsem stravenky. V kanceláři nás bylo šest až osm. Většina z mých kolegů pocházela z Rakouska, část z nich patřila mezi vídeňské Čechy. Zbytek pocházel z jiných zemí.“
„Němci odhalili naši strukturu. Spolupracovníci z Brna byli pozavíráni do Kounicových kolejí. Část z nich, hlavně ti, kteří se zapojovali do odboje víc, byli zavražděni. Jako například profesor Konstantin Hladký. Ten asi také prozradil mé jméno. Zpracovali ho. Dostal jsem zprávu, že ostatní pozavírali. Chtěl jsem ještě utéct, ale bylo už pozdě. Zavřeli mě také a umístili mě rovněž do Kounicových kolejí. Co mě překvapilo, bylo, že mě umístili ve stejném (2.) patře jako ostatní. Ve vedlejší cele byl pravděpodobně Hladký. Snažil se se mnou komunikovat. Chtěl mi asi dát znamení, že nemá cenu zapírat. Zvenku proběhly ještě snahy o jeho propuštění. Nic na něj neměli, jen to, že to organizoval.“
Prof. PhDr. Milan Jelínek, CSc. se narodil 22. června 1923 v Brně. Studoval na státním reálném gymnáziu v Brně, kde se stal oblíbencem vyučujícího matematiky RNDr. Konstantina Ivanoviče Hladkého. Po maturitě v roce 1942 dostal nabídku ke studiu medicíny v Mnichově, ale profesor Hladký mu přijetí nabídky studia v Německu nedoporučil. V září 1942 odjel Milan Jelínek jako nuceně nasazený do rakouského Wiener Neudorfu, kde pracoval jako úředník v továrně Fluchtwerke. Profesor Hladký Milana Jelínka už dříve přesvědčil, aby vstoupil do odbojové skupiny Lípa, kterou založil ve Zbrojovce Brno. Milan Jelínek měl založit odbojovou skupinu ve Wiener Neudorfu a napojit ji na jihomoravské skupiny. Mezi jeho úkoly dále patřilo zajistit ubytování dvou vojenských expertů, kteří měli skupinu naučit destrukcím železničních kolejí, shromažďovat informace o postupu německé armády a předávat je brněnským spolupracovníkům. Gestapo však odbojovou skupinu odhalilo a její spolupracovníky zatklo. Začátkem května roku 1944 byl ve Wiener Neudorfu zatčen také Milan Jelínek. Po výslechu v Kounicových kolejích následoval převoz do Vratislavi (Wrocław). Soud mu navrhl trest smrti, výkon trestu však zmařila sovětská ofenziva v lednu 1945. Na konci ledna byli vězňové z Vratislavi evakuováni do Drážďan, následně do Waldheimu, Plavna (Plauen) a 22. března 1945 do vězení v Reichenbachu. Tam se Milan Jelínek začátkem května 1945 dočkal osvobození a poté se vrátil do vlasti. Po válce vystudoval češtinu, ruštinu a srbochorvatštinu a stal se významným českým jazykovědcem a bohemistou. Přednášel český jazyk na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Mezi jeho knihy patří například O jazyku a stylu novin (Praha, 1957), Jak kulturně mluvit a číst (Praha, 1960), Stylistické studie (Praha, 1974), Český jazyk a jeho užití v propagačních textech (Brno, 1989) nebo Argumentace a umění komunikovat (Brno, 1999). Milan Jelínek zemřel 30. ledna 2014.
