Ladislav Jeník

* 1959

  • "My jsme měli dány hodiny, kdy jsme mohli k němu. Měli jsme třeba dány jeden, dva dny v měsíci a někdy, když to bylo nutné, tak si nás zavolal přes rádio a pozval nás třeba na snídani. Takže my jsme s ním byli na snídani anebo nás zval poměrně často do své soukromé kaple, kterou měl naproti ložnici, na ranní mši svatou. On měl vždycky v šest hodin ráno svoji mši svatou, soukromou, kde bylo, já nevím, dvacet kněží nebo lidí, které on pozval. A když chtěl s námi mluvit nebo když jsme něco měli, tak jsme přes pátera Diviše, jeho osobního tajemníka, poslali zprávu, že něco pro něho máme, a on nás buď pozval na tu mši svatou, která byla ráno, anebo na snídani s ním."

  • "Já si na to vzpomínám jako dnes. Můj třídní profesor se jmenoval Mütter, původem Němec. To už byl začátek čtvrtého ročníku a oni to přinesli a já byl jediný nečlen SSM na celé škole. Náš předseda třídy s tím chodil a já jsem říkal: ´Hele, já to nepodepíšu.´ A tak to kolovalo po celé třídě, končila přestávka, přišel třídní profesor Mütter a říká předsedovi třídy: ´Máte to podepsané?´ - ´Jo, máme.´ - ´Tak dej mi to.´ Tak to bral, a zní to jako groteska, už odcházel pryč a najednou strčil hlavu do dveří, on byl takový plešatý a měl hlavu jak kozel, a strčil tu hlavu do dveří a říká předsedovi třídy: ´Jeník to taky podepsal?!´ A on říká: ´Ne, Jeník ne!´ No tak za dvě minuty jsem byl v ředitelně. A my jsme měli šíleně bolševického ředitele. Jeden se jmenoval Levar, ten v tom sedmdesátém sedmém zemřel, a nastoupil za něho druhý, ale to bylo prašť jak uhoď."

  • "Tak jsem těch prací vystřídal asi pět. Chodil jsem po Ostravě a nikde mě nechtěli vzít. A pak jsem dostal písemné předvolání zas na tu stejnou estébárnu do Ostravy a tam mě předvolal nějaký kapitán Vojvodič. A ten mi říkal: ´Heleďte, buď podepíšete deset roků uhelné doly, nebo vám dáme příživnictví a to příživnictví vám přifaříme k té podmínce, kterou máte a půjdete sedět na čtyři roky.´ Nebo na pět, nebo kolik to bylo dohromady. No tak já jsem říkal... Já jsem se bál té šachty, prostě jsem tam nechtěl do toho jít. No tak pak jsem řekl teda ´dobře´ a on normálně natvrdo řekl: ´Heleďte, vám stejně nic jiného nezbyde. Nikde vás nevezmou, my to zařídíme, že vás nevezmou a když vás vezmou, tak vás zase pustěj, takže buď podepíšete deset roků dolů na OKD, anebo půjdete sedět a my vám k tomu přišijeme příživnictví.´ No tak jsem šel, druhý nebo třetí den, v Ostravě Heřmanicích, hned vedle kriminálu na důl Rudý říjen, a tam už o mně věděli, že se přijdu přihlásit. Tak jsem šel na personální oddělení a dostalo se mi té největší vymoženosti a stal jsem se příslušníkem hornické třídy."

  • Full recordings
  • 1

    v Praze , 12.05.2016

    (audio)
    duration: 01:59:02
  • 2

    Praha, 23.05.2016

    (audio)
    duration: 01:33:53
Full recordings are available only for logged users.

Když do toho jednou spadnete, tak toho nemůžete nechat

Ladislav Jeník, 2016
Ladislav Jeník, 2016
photo: Eye Direct

Ladislav Jeník, z matčiny strany kulak a z otcovy potomek maďarského šlechtického rodu, se narodil 14. 8. 1959 v Rimavské Sobotě. Během střední školy začal spolupracovat s páterem Antonínem Huvarem v podzemní církvi. Rozšiřoval církevní informace, tiskl skripta pro podzemní teologickou univerzitu, opravoval fary a kostely režimem připravené ke zbourání. Po střední škole pracoval ve slévárnách v Bohumíně, kam si pro něj přišla StB a následně strávil čtyři měsíce ve vazbě. Byl odsouzen za plánování emigrace a nakonec dostal podmínku. Poté, co odešel ze zaměstnání ve slévárně, byl donucen přijmout práci na šachtě Rudý říjen, kde strávil necelé tři roky. Na přelomu let 1987 a 1988 emigroval do Říma, kde se stal hlasatelem rádia Vatikán a pomáhal připravovat svatořečení Anežky České. Po sametové revoluci se vrátil z emigrace a pracoval pro Československou stranu lidovou. Měl na svědomí první papežovu porevoluční návštěvu u nás. Ze strany odešel v roce 1990 po kauze „Bartončík”. Pracoval pak v soukromém sektoru a vlastnil firmu, která prodávala zdravotnické potřeby.