Doufej v Boha
Ivan Ježek se narodil v roce 1936 v Plzni. Jeho otce, profesora Vojtěcha Ježka, zatklo v roce 1943 gestapo za odbojovou činnost a 13. dubna 1945 byl v Lipsku popraven. Pamětník s maminkou a bratry žil v Zahrádce u Nepomuku a nastoupil do obecné školy v Čížkově. Po válce rodina spolu s prarodiči, kterým na konci války vybombardovali dům, dostala k užívání vilku v pražských Strašnicích. Po střední průmyslové škole strojnické se Ivan Ježek nedostal na vysokou školu a byl odveden na základní vojenskou službu. Tu absolvoval u Pohraniční stráže ve Vyšším Brodě, posádkou v Chlumu u Třeboně. Vojnu sabotoval, „pro jistotu si nechal operovat křečové žíly” a nedokončil základní výcvik. Mohl tak sloužit pouze u pomocného oddílu, který měl na starost opravu a stavbu hraničních zátarasů. V roce 1959 se oženil a nastoupil do kladenských Spojených oceláren. Vstoupil do komunistické strany. Za své výborné pracovní výkony byl vedením vyslán na studia na hutnickou fakultu Vysoké školy báňské. Zastával přední místa ve vedení válcoven. Po roce 1968 nepodepsal souhlas s okupací Československa. Následovalo vyloučení z KSČ a mohl zastávat jen pomocné profese. V osmdesátých letech se podílel na výstavbě nové elektrické válcovny a stal se vedoucím středojemné válcovny. Po privatizaci podniku přijal místo jednatele Poldi Ocel. Podnik založený na nereálných ekonomických základech zkrachoval a Ivan Ježek, který tento konec předpokládal a varoval před ním, odešel do důchodu.