Věra Jílková

„Fredy Hirsch měl představu, že zachrání děti. To se mu nepodařilo. A když už viděl, že se mu to nepodaří, tak velice znejistěl. Vyžádal si tehdy, myslím, říká se, hodinu na rozmyšlení, protože všichni dospělí očekávali, že… Neblížil se ještě konec války… Snažil se utvořit nějakou skupinu lidí, kteří by nějak protestovali, nějak se i bránili, protože když už pak byl ten poslední transport, tam v lágru, tak jsme očekávali, že nám se také namluví, kam pojedeme, ale že nakonec zahyneme taky. Všichni si mysleli, že ten, kdo povede nějaký tento odboj, že to bude Fredy Hirsch. On, když viděl, že se mu to nedaří, protože to už viděl, tak si vyžádal hodinu na rozmyšlenou. Jestli to vezme, nebo jestli to nevezme. Když viděl, že to nejde, tak co udělal – spolkl ty prášky. Takže děti nezachránil, děti všechny zahynuly. Pokud nebylo něco mimořádného, tak všechny děti zahynuly.“

„Jak to bylo? Když jsme přijely do Hronova, jely jsme zadarmo, protože peníze jsme žádné neměly. Byla neděle, protože byl jarmark. Šly jsme k tomu domu, Máňa tam nebyla, ale byl tam její muž a říkal, že Máňa je v biografu. Nevím, jak to zařídil, ale zkrátka městský rozhlas hlásil, aby paní Zilvarová se vrátila, že přišla děvčata Holznerova. Máňa přilítla, bylo to úžasný, měli dva pokoje, vyklidili nám jeden pokoj, Máňa nám ustlala, dali nám své postele, my jsme to všechno vzaly. Máňa nám napekla a navařila, plnou mísu buchet, my jsme ležely v posteli a buď jsme spaly, nebo jsme žraly buchty.“