Ing. Jiří Jiránek

„Všude, kde sovětská vojska byla, zátěže vznikly. Tady v Pardubicích to nebylo tak markantní, i když posádka v Bohdanči se chovala taky po sovětsku. Nejhorší zátěže z tohoto důvodu tady v regionu byly ve Vysokém Mýtě, už se to tam dost zlikvidovalo. Myslím, že největší zátěž z přítomnosti těchto armád je v myslích lidí. To byla taková rána pro společnost, hrozná. Těžko se s tím řada lidí vyrovnávala. Jsou i výjimky, někteří se s tím smířili a ochotně spolupracovali s těmi armádami. Já jsem to tehdy zažil jako lesník, kdy posádka v Mýtě páchala velké škody, a přesto se to vždy zahrálo do autu. Oni se prostě chovali tak, jak byli zvyklí v sovětském Rusku.“

„Já si vzpomínám, když tam přišel tehdejší ministr vnitra, že bude diskutovat. Protože my jsme měli spoustu výhrad k té současné praxi ochrany přírody a památek. Tam se docela rozvinula diskuze a já jsem tam vystoupil dost kriticky vůči panu ministrovi, za což jsem to pak schytal hned na místě od tiskového mluvčího, kterým byl Karel Merhaut. Ten byl vyděšený až na půdu, ale přešlo to bez nějakých následků. Pan ministr nevěděl, co na to má říct, co má odpovědět, a tím ta diskuze skončila. Rozzlobený pan ministr odkráčel a my jsme pokračovali dál v činnosti prezentace akcí, které proběhly dřív.“

„V srpnu 1968 jsem byl tady v Pardubicích a šel jsem i v tom demonstračním průvodu, který šel naproti těm polským vojákům pod Kuňku, kde zůstali stát. Bylo to několik tisíc lidí, kteří se vydali po silnici tam nahoru. Je pravda, že když jsme tam docházeli, tak nás už nebyla ani polovina. Tam jsme zjistili, že to jsou Poláci a že je vedou Sověti v takových terénních obrněných vozech. Ti asi nevěděli co, tak se sebrali, prostě odjeli a Poláky tam nechali. Tak jsme tam asi dvě hodiny s těmi Poláky diskutovali. Pak začala jednání mezi městem a okupační silou. Oni měli samozřejmě obsazené letiště, ale že do města armáda nevstoupí. Zůstali okolo a městem jen projížděla sovětská obrněná auta. Projížděla sem tam a kontrolovala, jestli se nic neděje.“