Vlasta Jiránková

* 1923

  • "Se sestrou jsme jely k Nymburku, kde jsme měly tetu, která nám šila šaty. Jenomže v poledne přestaly jezdit vlaky a už jsme se z Nymburka do Všetat nedostaly. Tak jsme zůstaly u tety asi tři dny a musely jsme spát ve sklepě na bramborách. Němci bombardovali a my jsme se jenom modlily, aby už přišli Rusáci. Pak přijeli na tancích a my měly velikou radost. Byly krásné dny, už se nosily letní šaty. Co na zahradách kvetl bez, tak jsme jej otrhaly a házely jsme kytice na tanky."

  • "Když jsem byla vyučená, tak jsem začala pracovat na dráze v závodní kuchyni. Pamatuji se, že jezdily vlaky bez okýnek, takové vagony, které vozily vězně. Měli ešusy a po provázku nám je z těch okýnek pouštěli, abychom jim do toho dávali vodu, kafe nebo něco takového. To se nemohlo dělat, protože kdyby vás viděl německý strážný, který chodil podél vlaku, tak by vás sebral."

  • "To už mi bylo patnáct roků, když sem táhli Němci. Vím, že to bylo v březnu, a vím, že to bylo 15. března, byla velká zima. Stáli jsme na chodníku a koukali, jak vesnicí táhli Němci. Byli strašně špatně oblečení, protože měli jen takové lehké pláště, a byla jim strašná zima. Pak si tu zabrali sklady a teprve tady se oblékli. Stáli jsme podél chodníku a všichni jsme brečeli, fakt. Nejenom děti, ale i dospělí. Když se řeklo, že sem jdou Němci, tak každý hned koukal, aby je viděl."

  • Full recordings
  • 1

    Liberec, 26.11.2023

    (audio)
    duration: 01:19:24
    media recorded in project Příběhy regionu - Liberecký kraj
Full recordings are available only for logged users.

Projíždějícím vězňům jsme dávali jídlo, i když nám hrozil kriminál

Novomanželé Jiránkovi 24. června 1950
Novomanželé Jiránkovi 24. června 1950
photo: Archiv pamětnice

Vlasta Jiránková se narodila 3. září 1923 v Žižkově Poli na Vysočině, dětství však strávila ve Všetatech. Po ukončení obecné a měšťanské školy se rozhodla stát se kuchařkou a v roce 1939 nastoupila do učení v Brandýse nad Labem. Od roku 1943 pracovala jako kuchařka závodní kuchyně na všetatském nádraží, kde se snažila na konci války podporovat vězně transportované z koncentračních táborů. V závodní kuchyni zůstala až do roku 1946, kdy se rozhodla vyslyšet prosbu své kamarádky a odešla do Liberce. Nové zaměstnání nalezla v restauraci Stalingrad. V červnu 1950 se pamětnice provdala za Oldřicha Jiránka a od roku 1953 pracovala ve školní jídelně na Jeřábu. Po odchodu do důchodu v roce 1980 se věnovala rodině a vnoučatům. V době natáčení (2023) žila v Liberci.