Nikomu jsem to nemohla říct
Download image
Danuška Jírová, rodným jménem Procházková, se narodila 21. dubna 1922 ve Mšeně u Mělníka. Vyrůstala v harmonickém prostředí intelektuálně a vlastenecky zaměřené rodiny. Její otec František Procházka byl řídícím mšenské školy a současně činovníkem Sokola. Ve Mšeně založil mužský pěvecký sbor Vyšehrad a stal se i jeho dirigentem. Během první světové války byl účastníkem 1. odboje usilujícího o založení samostatné Československé republiky a v době protektorátu se v rámci Sokola zapojil do odbojové činnosti znovu. Dne 8. října 1941 byl během hromadného zatýkání představitelů České obce sokolské zatčen. Vyslýchán pak byl v Mladé Boleslavi, poté převezen do věznice gestapa v Malé pevnosti Terezín a odtud do koncentračního tábora Osvětim, kde v lednu následujícího roku na následky věznění zemřel. Danuška Jírová byla, stejně jako její otec, nadšenou členkou Sokola a stejně jako on se po ukončení studia začala věnovat výuce dětí. Po válce se vdala za Josefa Jíru, který byl společně se svým starším bratrem dědicem velkostatku nedaleko Mšena. O statek v době kolektivizace přišli, byli označeni za kulaky se všemi důsledky, které jim toto hanlivé označení přinášelo. Josef Jíra neunesl dlouhodobý tlak i opakované výhrůžky vězením a dobrovolně odešel ze života. Jeho starší bratr zahynul následkem úrazu pod kopyty vlastních koní, které řídil národní správce jejich statku. Danuška Jírová zůstala sama se dvěma malými dětmi, opustila rodné město a přestěhovala se kvůli obavám z možného odsuzování a v potřebě zajistit svým dětem lepší budoucnost do Ústí nad Labem, kde je nikdo neznal. Po celý život se kromě výuky věnovala dětem i po tělovýchovné stránce, byla náčelnicí Sokola, v době socialismu nacvičovala spartakiády. Hrála na housle, na klavír, zpívala. A psala i vlastní básně, za které získala ocenění ústeckého hejtmana. Žije v Ústí nad Labem, obklopena širokou rodinou, neustále je velmi aktivní, má spoustu zájmů a je plná radosti ze života. Její nezdolná povaha a pozitivní pohled na svět byly často to jediné, co jí dodávalo sílu překonat všechny bolesti, které ji potkaly.
