Připadalo mi mnohem jednodušší, rozumnější a příjemnější všem jednoznačně říci: ´Já to vidím takhle a nepočítejte se mnou´
Jarmila Johnová se narodila 20. 1. 1949 v Praze. Otec pracoval na Úřadu sociálního zabezpečení, maminka pracovala také jako úřednice. Rodiče v roce 1945 pod dojmem války společně vstoupili do KSČ. Po vychození základní školy v Praze na Žižkově nastoupila do Jedenáctiletého středního všeobecného vzdělávacího ústavu, kde v roce 1967 úspěšně odmaturovala. Letní měsíce 1968 strávila jako au pair ve Velké Británii. První „rezistentní” postoj zaujala s partnerem na počátku normalizace v roce 1969, kdy odmítla jít k volbám. V roce 1974 absolvovala Vysokou školu ekonomickou a začala pracovat ve Státním ústavu památkové péče a ochrany přírody středočeského kraje. O dva roky později se seznámila s budoucím partnerem Jiřím Dienstbierem. Od něj o rok později také dostala k podpisu prohlášení Charty 77. Kromě pamětnice petici signoval také její otec Josef John. Hned z kraje ledna 1977 Jarmila porodila dceru Kristinu. Záhy se však zapojila do nejrůznějších aktivit lidí z okruhu Charty 77. Přepisovala texty, vozila a dále rozšiřovala materiály Charty 77 či fotografovala setkávání signatářů, samotné dokumenty či demonstrace proti porušování lidských práv. Později společně s Janem Rumlem distribuovala samizdatové Lidové noviny a kopírky pro rozmnožování neoficiálních tiskovin a dokumentů Charty 77. Postupem času se v rámci disentu začala více zabývat otázkami životního prostředí. Intenzivně spolupracovala v rámci nezávislé iniciativy Ekoforum s Ivanem Dejmalem. V druhé polovině 80. let zorganizovala petici za zveřejňování informací o stavu životního prostředí. Později úzce spolupracovala s Terezií a Andulou Hradilkovými v iniciativě Pražské matky. Po sametové revoluci pokračuje v práci v enviromentální oblasti, zejména v rámci nevládních organizací, a vyučuje anglický jazyk.