František Kaberle

„V národním mužstvu to bylo podobné. Byli tam jako doprovod lidi, co hokeji ani nerozuměli, nikdy předtím jsme je skoro ani neviděli. Pořád jen šmírovali. Pamatuji si na mistrovství světa ve Vídni, když jsme šli ze stadionu do autobusu, bylo tam plno fanoušků. Jezdili tam přes Sportturist jako zájezd, jeho součástí byla návštěva hokeje. Chodili za námi. A různě jsme se podepisovali na leccos. A tohleto vočko, jak jsme jim říkali, nám vyčiňovalo: ‚Víte, co podepisujete? Vždyť tam může být z druhé strany Charta 77.‘ Říkali jsme jim: ‚My se o politiku nezajímáme, my jsme hokejisti.‘ Ale tohle jsme jim nemohli vymluvit.“

„Ten Kanadský pohár. V té době si Kanaďani mysleli, že hokej umí jen oni a ostatní svět že jsou takoví čudlové, co hrajou hokej s větví uřízlou ze stromu místo hokejky. Ještě než začal Kanadský pohár, hráli jsme s nimi jeden přípravný zápas. Přišel pan Gut, náš trenér, do kabiny z tiskové konference, když jsme se oblékali na trénink, a byl takový dost rozezlený na něj, byl to jinak decentní pán. Říká nám: ‚Kluci, teď jdu z tiskovky a ten Scotty Bowman…‘ To byl kanadský trenér, tam měl takové odpovědi. Když se ho novináři zeptali: Tak co, Scotty, co říkáš československému národnímu mužstvu, čerstvým mistrům světa z Katovic v květnu 1976? Pan Gut povídá: ‚No, on se Bowman zamyslel a povídá: No, mají hezké bílé dresy.‘ Dělali si z nás úplně srandu. Potom jsme s nimi v základní skupině hráli a porazili jsme je 1:0. Milan Nový dal vítězný gól a Vlado Dzurilla, náš brankář, co pochytal, to bylo neuvěřitelné. Pamatuji si, že zápas skončil a kanadští hráči si mysleli, že ještě něco bude, diváci taky. Bylo ticho jak v kostele. Prostě nevěřili, že nějací kluci tamhle z Československa, které je kolikrát menší než Kanada, tak že je porazili.“