Petr Kahovec

„Chartu 77 jsem podepsal, protože jak jsem do toho pronikal hlouběji, přesvědčil jsem se a souhlasil jsem s tím a věřil tomu. Bylo to tedy čistě pragmatické rozhodnutí.“ – „Ve kterém roce jste ji podepsal?“ – „Bylo to na sklonku 80. let, kdy jsem pak nastoupil do vodáren. Tam za mnou pořád jezdil z StB přidělenec, který mě měl na starosti, a tak nějak jsme spolu bojovali. Ty výslechy, na které jsme jezdili do Tachova nebo do Plzně, samozřejmě nebyly příjemné, ale nedá se to srovnat s těmi 50. léty. Byl to určitý krok do neznáma, věděli jsme, co může nastat, a věděl jsem už tehdy, co se dělo v těch 50. letech. Ale svoboda byla nade vše.“

„Jezdili jsme na různé zábavy a srazy. Nevím, kdy to přesně bylo, ale dostal jsem se do Jablonce nad Nisou, kde byla buď svatba, nebo narozeniny a byla tam spousta mladých lidí. Bratři Vaňkové tam měli baráček a tam jsme slavili. Někdy k ránu tam přijeli policajti. Ale v jakém stylu! Byly tam přistavené antony, všechny nás vyvedli ven, zkontrolovali a pak nás naložili do těch antonů. Byly to skříňové avie. Rozváželi nás všude možně po kraji. Vždycky zastavili někde a jednoho tam vyhodili. My jsme se mezitím domluvili, že se v rámci možností všichni zase sejdeme v hospodě v Jablonci. Mě vyhodili někde u Mladé Boleslavi. Z Jablonce nad Nisou jsem se ocitl až u Mladé Boleslavi! Opravdu jsme se sešli a v sobotu večer jsme byli zase v Jablonci. Tak to byl takový úsměvný zážitek, a to jsem s Chartou 77 ještě neměl nic společného. Ale už v té době jsem si říkal, že tady není něco v pořádku.“

„Uranový průmysl v té době byl preferovaný, takže byl placený docela dobře. V Hamru, kde jsem byl, už političtí vězni v té době prakticky nebyli. Potkal jsem tam lidi, se kterými jsem se tam skamarádil, protože jsme měli stejný přístup k životu. Takový ten svobodomyslný. Uznávali jsme stejnou muziku a jezdili na muziku různě do těch krajů kolem Jablonce nad Nisou, Liberce, kde se pořád něco dělo. Dělal jsem na povrchu, takže jaká kultura byla mezi horníky, to jsem úplně nezažil. Možná jen po hospodách, kde hráli různé hry. Třeba v hospodě U krále Jana hráli plátýnko a prohrávali tam svoje peníze. Tak jako to bylo za komunistů, tak je to i dnes, kdy jsou automaty. Je to na stejné bázi, na psychiku lidí.“

„Druhý rok už jsem v té kotelně nemohl být, protože mi tam udělali prohlídku. Psal jsem určité dopisy, které jsem posílal kamarádům ven. Bylo to x dopisů. A oni to sledovali, to jsme nevěděli. Psal jsem tam něco v tom smyslu, že komunismus je horší než fašismus. Nevím, jak jsem na to přišel, ale tak mi to nějak vytanulo. Kamarádovi udělali prohlídku a chtěli po něm ten dopis. On začal utíkat, trhal ho a rozhazoval. Oni si dali tu práci, že ten dopis slepili, a pak na mě vlítla vojenská kontrarozvědka. To byla anabáze, kdy jsem koukal, co to je za lidi, protože jinak jsem se s nimi samozřejmě nesetkal. Kroutili hlavou, jak jsem to myslel. Já jsem se s nimi ale moc nebavil. Řekli mi, že budu mít problémy. Jakmile byl nábor do uranových dolů a možnost, že mi odpustí z vojny čtyři měsíce, tak jsem to podepsal. Věděl jsem, že by mě jinak asi dostali do toho Sabinova, a podepsal jsem nábor na uran.“