Jana Kamasová

* 1949

  • „Naše děcka vyrůstaly nepolíbené takovýma věcma, jako je… sice rádio tam v Končinách bylo, ale televiza se ne… dědeček Kamas to zavrhnul takové všechny věci, že to odvádí lidi od práce.“ – „To měl pravdu.“ – „Je to pravda, je.“ – „Takže jenom rádio jste celé ty dlouhé roky měli?“ – „No, rádio. No jak naše děcka měly tak deset patnáct let, tak jsme si kúpili rádio, protože rodiče jsme odstěhovali tady do toho domečku, jsme jim spravili starý obchod. Tak už potom jsme si kúpili televizu.“

  • „Pamatuju z vyprávění, za války se u nás scházeli partyzáni. Moji rodiče je podporovali jídlem. A můj tatínek dělal takového přenašeče zpráv, dalo by se říct, že on byl tesař, nosil v té tašce všelijaké formuláře, přenášel od jedné partyzánské brigády k druhé, aby se nějak domluvili. Telefony tehdy nebyly, takže potřebovali nějakou – byl vlastně taková spojka mezi těmi partyzány. A nebyl nápadný tým, že šel s taškou a že měl tesačku v ruce, že šel někde tesat dřevo…“

  • „S partyzánama pracoval i můj tchán, jako dědeček, a říkal, že měli tady nachystanú stavbu stodoly a že ty desky všechny padly na bunkr. A že ti partyzáni, aby se to nedalo vystopovat, že chodili v jedných stopách, protože byl sníh. Takže šli všichni v jedných stopách, jak přenášali ty desky do bunkru. A to bylo na Kolibách nad Rajnochovicema, ten bunkr, tam jsem byla, potom už s manželem jsme se tam chodili dívat, ale tehdy už to bylo spadlé…“

  • Full recordings
  • 1

    Hošťálková, 28.04.2023

    (audio)
    duration: 55:22
    media recorded in project Příběhy regionu - Střední Morava
Full recordings are available only for logged users.

Když byly naše děti malé, televizi neznaly

Jana Kamasová, Hošťálková 2023
Jana Kamasová, Hošťálková 2023
photo: Post Bellum

Jana Kamasová, rozená Uhříková, přišla na svět 17. května 1949 v pasekářské osadě nad obcí Hošťálková na Vsetínsku, na místě, kde se říká Pod Vrchem. Rodiče pamětnice Josef a Jana Uhříkovi poskytovali za druhé světové války azyl partyzánům a otec působil jako jejich spojka. Jana vyrůstala jako poslední z pěti dětí, s nejstarší sestrou Emílií ji dělilo dvacet let. V době kolektivizace rodiče dál soukromě hospodařili na svých šesti hektarech polí a odmítli vstoupit do jednotného zemědělského družstva (JZD). Kvůli špatnému kádrovému profilu pak nesměla pamětnice nastoupit ani do učení. Čtyři roky pracovala s otcem jako dělnice v lese a v zimě chodívala na brigády. Roku 1968 se vdala za Jana Kamase a přibyla do hospodářství na pasece Končiny na hranici Hošťálkové a Kateřinic. I tam se soukromě hospodařilo, JZD na Kamasovy ale netlačilo, jelikož jejich polnosti se rozkládaly na špatně přístupném místě, kam ani dnes nevede ze strany od Hošťálkové zpevněná cesta. S manželem soukromě hospodařili až do devadesátých let. Péči o rodný grunt v Končinách převzala roku 2006 dcera s manželem. V době natáčení pro Paměť národa (2023) žila pamětnice se sestrou Zdenkou Uhříkovou v Hošťálkové.