Štěpán Kaňák

„V jednapadesátém mě zavřeli. Byl jsem ve stolařské škole v Bruntále, v červnu jsem přišel domů a pak jsem dělal u pana Kozelka ve Frýdlantu jako učeň. A jako učeň jsem chodil i pro svačiny. Jednou jsem šel chlapům pro svačinu, a když jsem s těmi svačinami přišel, tak u dveří stáli dva chlapi v kožených kabátech a říkali: ‚Dej jim ty svačiny a půjdeš s námi.‘ Mistr pan Kozelek stál ve dveřích a s hrůzou se na mě díval. Tak jsem rozdal svačiny a šel jsem. Zavezli mě nejprve domů. Maminka zrovna někam odešla a chalupa byla zamknutá. A já vůl jsem se přes stodolu dostal nahoru, odemkl jsem a pustil jsem ty komedianty domů. A teď mě vyslýchali. Mermomocí chtěli vědět jméno nějakého tajně vysvěceného biskupa, ale já jsem o tom vůbec nevěděl. Maminka přišla domů a byla v hrůze, co se to děje. Říkali jí, že se mě jen na něco poptají a že to bude dobré. Jenomže jsem jim nic nechtěl říct, protože jsem ani nevěděl, že už byli tajně vysvěcení kněží, a tak řekli mamince, že si mě tedy odvezou, ale že na narozeniny už možná budu zpátky. Bylo to 7. září, narozeniny mám 16. Maminka mě viděla až za rok a půl.“

„Nastoupili jsme tam [do Hájku] na podzim 1949 a 13. dubna nás zabrali. Přišli estébáci se samopaly a přepadli klášter. Začali bouchat na bránu a vrátný se šel ptát představeného, jestli má otevřít. A celá banda estébáků, a myslím, že to byli i milicionáři se samopaly, klášter přepadla. Museli jsme v noci vstát a shromáždit se v refektáři, to byla místnost, kde se jedlo. A tam se nás mladých ptali, jestli chceme jít pryč. Možná by nás nezavřeli, možná by nás propustili, ale my jsme říkali, že půjdeme s představenými. Tak nás naložili do autobusu. Nevěděli jsme, kam nás vezou. A přivezli nás do Hejnic. To byl františkánský klášter, který už nebyl moc obsazený. Tam nás zavezli.“