Jako dítě musel v polenlágru stát i dvě hodiny na apelplacu
Download image
Adam Kantor se narodil 2. října 1934 v Písku na Jablunkovsku do rodiny tesaře Adama Kantora a jeho ženy Evy, rozené Kadlubcové. Krátce po narození pamětníka se rodina přestěhovala do Návsí, kde měli malé hospodářství. Do počátku druhé světové války pamětník prožíval velmi šťastné dětství. To se změnilo ve chvíli, kdy jeho otec nepřijal volkslistu, rodina si zachovala polskou národnost. Otec pamětníka byl roku 1941 poslán na nucené práce do Heydebrecku. V dubnu 1942 byli jako Poláci v rámci německé přesídlovací akce Kantorovi vyhnáni z domu. Pamětníka s matkou odvezli do tzv. polenlágru č. 40 ve Fryštátě. Ač tábor neměl vyhlazovací charakter, lidé zde museli čelit hrubému zacházení. Nejhorší byl fakt, že nikdo z internovaných neměl informaci o výši trestu či o příčině provinění. V červnu 1942 bylo Adamu Kantorovi a jeho matce povoleno navštívit otce na nucených pracích, ale museli se vrátit zpět do Fryštátu. Definitivně je propustili v lednu 1943. Do konce války jim azyl poskytla babička v Písku. Po osvobození se mohli vrátit do svého domu v Návsí, který byl ovšem přebudovaný pro potřeby hospodářských skladů. Roku 1949 měl pamětníkův otec smrtelný úraz v Třineckých železárnách. Adam Kantor se vyučil na odborné škole při Třineckých železárnách, kde pak pracoval jako vedoucí kolektivu slévačů. Do důchodu odešel v roce 1992. Na strádání a nespravedlnost z dob nacistické okupace vzpomíná pamětník dodnes. V době natáčení roku 2024 žil s manželkou v Milíkově.
