Děda hrob nemá. Vzpomínám na něj u pomníku obětem krnovských internačních táborů
Download image
Günter Klemenz se narodil 15. února 1941 do německé rodiny v Krnově. Matka byla krejčová, otec koželuh. Toho ale Klemenz v dětství vídal jen zřídkakdy, od roku 1939 totiž sloužil ve wehrmachtu a nakonec padl v Rusku do zajetí. Günter tedy vyrůstal s matkou a prarodiči v domě v dnešní Fügnerově ulici č.p. 9. Hned v prvních poválečných dnech musela matka s Günterem a jeho mladším bratrem dům opustit, umístěni byli v jednom z krnovských internačních táborů pro Němce, pravděpodobně v tom na Cvilíně. Odtud v červnu 1945 nastoupili do tzv. hladového pochodu, v rámci něhož byly pěšky z Krnova vyhnány asi tři tisíce Němců, z nichž odhadem tři stovky dlouhou cestu nepřežily. Pěší pochod trval několik dní a vedl z Krnova až do Králík, Klemenzovi z něj ale po dvou dnech a nocích směli vystoupit a zůstat u příbuzných v Ostružné, což vyčerpaným dětem možná zachránilo život. U matčiných příbuzných v Ostružné žili do podzimu, potom se skrývali v bytě českého příbuzného ve Valašském Meziříčí. Od ledna 1946 až do odsunu v červenci téhož roku žili v opuštěném statku v Petříkově u Ostružné. Odsunuti byli v dobytčích vagonech do Bavorska, kde zprvu žili u sedláků a po shledání s otcem v průmyslových městech v Porýní. Günter Klemenz je lékař, gynekolog. V letech 1976–1980 pracoval též v misijní nemocnici ve Rwandě. Od roku 2017 se účastní vzpomínkových akcí na hladový pochod v Krnově, 28. června 2022 se podílel na prvním symbolickém Pochodu smíření za české i německé účasti.
