Günther Klemm

"A tak to šlo celou dobu v tomto pomalém tempu. Krátce za Ústím vlak zastavil, dveře byly rozražené a: 'tak, teď můžete vykonat svou potřebu'. V dobytčácích nebyly toalety, že. A teď museli muži, ženy, mladí, staří všichni ven z dobytčáků a někde v přírodě vykonat svou potřebu. Bylo to dost příšerné. A jeden z dospělých poznamenal: to, či Němci udělali s Židy, komunisty a s ostatními, to teď udělají s námi."

"Do roku 1949 jsme zůstali v Altmark, v sedlácké kolonii. Chodil jsem tam do školy. V roce 1949 nám nás našla matčina sestra, tenkrát se pátralo přes německý červený kříž. Nikdo nevěděl, kam se poděli ostatní, ani my sami nevěděli, kam nás to zavede. A ti až po několika letech nalézali příbuzné dohromady. Napsala nám tedy matčina sestra a řekla, že má pro matku práci v zemědělství. Tam ve Staré Marce nebyla žádná práce, nebylo mnoho zemědělství, sedláci měli své pracovní síly, v létě trochu ano, ale jinak nic. A ta nám napsala, že má pro matku práci, ale žádný byt. Ale moje matka řekla: práce u sedláků znamená jídlo, zase se najíme. Už nebudeme muset krást."

"Jako dítě jsem, jak jsem už říkal, býval často v Rynarticích, v českém Švýcarsku. A tam stála překrásná jabloň s výbornými jablky. Už jako dítě jsem z té jabloně jedl. A pak jsem byl v roce 2015 s kamarády manželským párem v Rynarticích a zastavili jsme přímo vedle domu pana Egera, a já jsem šel dolů k jabloni, kde teď už dům nestál a chtěl jsem si utrhnout jablko. A ze sousedního domu vyšel jistý pan Eger a ptá se mě: 'Hledáte něco? ' 'Nehledám nic, chtěl jsem si dát jablko, které jsem jedl už jako dítě.' 'Cože? ', povídá, 'to je tak zajímavé, vyprávějte nám prosím Váš příběh, pojďte dál. ' A pozval nás do své chatičky. Hned nás zval a hned: ''vyprávějte prosím Váš příběh'. Velmi ho zajímalo, řekněme, slyšet z úst pamětníka, jak to bylo s odsunem. Protože zde bylo, stejně jako tenkrát v NDR, vše o odsunu potlačeno, nemluvilo se o něm a on věděl něco jen málo z vyprávění své matky, nebo to, co se říkalo oficiálně, tedy ne to, co byla pravda. A tak jsem pár věcí vyprávěl a také jsem mu řekl, že jsem napsal krátkou knížku, ve které popisuju čas od svého dětství po vyučení, tedy čas přímo před, během odsunu a po něm. A on chtěl knihu bezpodmínečně mít. A já říkám příběh o jabloni nebo vznik přátelství. A on mi, myslím, že v r. 2017 poslal email: 'Pane Klemm, velký malér, jabloň umřela. Ta jabloň už byla stará a trochu zpráchnivělá, ale pořád měla skvělá jablka.' Ale není to tak zlé, posílám Vám srdce stromu a zasadíme spolu nový strom a pojmenujeme ho Günther. ' A poslal mi dřevěnou placku ve formě srdce a na ní vypáleno 'Herzliche Grüße aus Rennersdorf'. "