Miroslav Klepáček

* 1963

  • „Po roce 1989 jsme všichni v tom nadšení mysleli, že se společnost začne měnit a že konečně bude svoboda. Netušili jsme, že společnost se nemění, že všichni komunističtí šéfové zprivatizovali všechny podniky, že všichni estébáci se nahrnuli, teď vidíme, kde jsou ředitelé. V podstatě se vytvořily takové mafie, které nikoliv politicky, ale ekonomicky a mocensky se snaží dostat do všech pozic a vládnout státu. Dnes vidíme, kam to vede. Myslím, že je to dost signifikantní v tom, že jsme dost naivně mysleli, že lid touží po svobodě. Lid samozřejmě po svobodě toužil, ale hlavně toužil po hmotných statcích, protože viděl, že tady už nebylo vůbec nic a venku je všechno. Přerod na kapitalistickou společnost byl se všemi jejími nejhoršími neduhy. To, co je na Západě dobrého, dobrovolnictví, knihovny, muzea zdarma, to se sem nedostalo. Ale dostali se sem největší podvodníci a zločinci, kteří dostali najednou ohromný prostor.“

  • „Byl kordon policistů a teď nás tlačili někam pryč. V televizi o demonstracích vždycky říkali: ‚To jsou ti vlasáči, ti zločinci.’ Tak já jsem šel na tu demonstraci v kvádru. Říkal jsem Přemyslu Rutovi: ‚Měli bychom všichni přijít v kvádru, aby bylo vidět, že to je důstojná a reprezentativní opozice.’ On říká: ‚To by bylo velmi zajímavé.’ Ocitnul jsem se proti kordonu policistů, v tašce jsem měl kameru a říkal jsem si, že teď nás tady zmlátí a polejou. Říkám: ‚Tak to ne.’ Vykročil jsem proti kordonu takto s tou taškou, v kvádru a říkám: ‚Pánové, dovolíte?’ A prošel jsem za jejich záda. Neměl jsem na vybranou. Nechtěl jsem se nechat zmlátit ani rozbít kameru, ani si ji nechat sebrat, protože jsem tam měl něco natočené. Najednou jsem se začal tvářit, že jsem turista. Bylo to trošku zbabělé, ale využil jsem momentu překvapení.“

  • „Díky evangelíkům jsem se seznámil s Milanem Badalem, který byl později dominikán a tajemník Dominika Duky. Ten mě zase seznámil s brněnským prostředím, protože pracoval ve státní vědecké knihovně. Mě zajímaly knihy a začali jsme se bavit o tom, co se dá číst, co se nedá číst, co je dostupné. Já jako odborník na knižní vazbu - přičichnul jsem i k tiskařině - jsem řekl: ‚Když knížky nemůžeme číst svobodně, tak začneme vydávat svobodně.’ To začalo v roce 1983, kdy mi ještě nebylo ani dvacet. Začal jsem systematicky pracovat, vázat pro dominikány jejich knihovnu. Milan tajně vstoupil do řádu. To už se nabalovalo, že jsme se setkávali s různými lidmi, kteří něco dělali. Ať už jsme se dozvěděli o Augustinu Navrátilovi nebo přes Milana Badala jsem se seznámil s panem profesorem Stanislavem Krátkým, což byl tajně vysvěcený biskup. Tenkrát byl v Hrádku u Znojma a jezdili tam za ním všichni možní lidé od Jiřího Grygara po Františka Halase, který byl později velvyslancem ve Vatikánu. Osobnosti, se kterými jsme se stýkali, už byly naprosto vytříbené a jedinečné. Pro nás to bylo zavazující a formující, abychom něco dělali samostatně.“

  • Full recordings
  • 1

    Brno, 25.02.2020

    (audio)
    duration: 01:47:49
    media recorded in project Příběhy regionu - Jihomoravský kraj
Full recordings are available only for logged users.

Když knížky nemůžeme číst svobodně, tak je začneme svobodně vydávat

Miroslav Klepáček se narodil 27. prosince 1963 v Novém Městě na Moravě. Dětství prožil v nedalekých Křižánkách v srdci Vysočiny. Rodiče mu od dětství předávali svoji evangelickou víru a v komunitách křesťanů se seznámil s řadou lidí, kteří se svým chováním vymezovali vůči totalitní vládě komunistů. Po základní škole odešel do Brna, kde se vyučil knihařem v brněnské Drutěvě. Seznámil se s tajným dominikánem Milanem Badalem, se kterým sdílel vášeň pro literaturu. Společně založili a tajně vydávali Sursum, samizdatový časopis pro teologii, filozofii a literaturu. Miroslav si v Brně našel práci v tiskárně Rudého práva a později v národním podniku Tisk, přitom obě tato pracoviště využíval i pro svou činnost v samizdatu. Setkával se s mnoha zajímavými lidmi z oblasti skryté církve, disentu, kultury a vědy. Chtěl podobná setkání umožnit i dalším lidem, a tak u sebe doma pořádal tajné bytové semináře, na kterých tyto osobnosti přednášely. Na konci 80. let se účastnil demonstrací v Praze a sám zažil tvrdé zásahy ozbrojených složek. Po brutálním zásahu proti demonstrantům na Národní třídě se připojil k demonstracím, které požadovaly konec totalitní vlády KSČ a nastolení svobodné demokratické společnosti. V revolučních měsících se stal redaktorem Lidové demokracie, aby podpořil svobodné šíření informací. V roce 1991 založil nakladatelství Sursum, ve kterém do současnosti vydal na 440 knih.