Doc. Jan Klíma

„My jsme tenkrát jeli do Bulharska přes Jugoslávii a já si pamatuji, že v Jugoslávii jsem si koupil, Jugoslávie byla takový zvláštní stát, tak tam jsem si koupil americký časopis Time. Ten Time z toho osmašedesátého mám ještě doma. A tam byla dvojstránka, kde se psalo, že za čtrnáct dní obsadí Sověti a jiní Československo a byla tam namalovaná mapa. A my jsme si říkali, že teda kecají, co si to vymýšlí. Přijeli jsme domů a tři dny na to bylo 21. srpna. A ta mapa přesně seděla na to obsazení. Tak to bylo velmi zajímavé. My to sledovali s úžasem.“

„Ta válka se tam projevovala tak, že my jsme byli na linii, kde byla silnice, železnice, ropovod od pobřeží z města Beira do zimbabwského Mutare, dříve se to jmenovalo Unkali, a tohle všechno hlídali zimbabwští vojáci, aby měli beirský koridor pod kontrolou. Ale hlídali to černí zimbabwští vojáci, kteří nebyli zrovna disciplinovaní, takže jsem tam zažil takové situace, šel jsme si v sobotu do vesnice popovídat s lidmi a něco si vyfotit a najednou se kolem střílí, tak jsem lehnul na zem a koukal jsem, jak se kolem rozstřikuje ta hlína, tak jsem se modlil, aby mě to netrefilo. Pak jsme běželi domů a zjišťovali, co se děje. Zimbabwští vojáci se opili, protože tam měli kořalku, která se jmenovala Nipa, do toho ještě ulamovali špičky od patron a sypali tam střelný prach, aby to mělo grády, a strašně se tím ožrali. A jen tak pro radost stříleli z těžkých kulometů kolem sebe. Takže tam byl někdy problém přežít i kvůli "spřáteleným" vojákům, natož kvůli banditům, což byla znepřátelená organizace.“