Příběh jednoho fotografického alba
Jaroslav Kočí se narodil 8. června 1950 v Šumperku. Oba jeho rodiče byli vídeňskými Čechy a do Šumperka reemigrovali až v roce 1945. Jeho otec v roce 1937 nastoupil k výkonu povinné vojenské služby v rakouské armádě. Jenže už v březnu 1938 proběhl anšlus a Rakousko bylo připojeno k nacistickému Německu. Vojáci rakouské armády se tak automaticky stali vojáky wehrmachtu. Otec se pak jako vojín účastnil tažení na Polsko. Se svou jednotkou se dostal až k řece Bug, která představovala demarkační linii oddělující německou a sovětskou sféru. Celé tažení pečlivě zaznamenával na svůj fotoaparát a pořídil i tři fotografie přátelského setkání těchto dvou armád. Po bitvě o Francii otec v roce 1941 požádal o propuštění z wehrmachtu s odůvodněním, že se necítí být Němcem, ale Čechem. Jeho žádost byla kladně vyřízena a otec pak až do konce války musel sloužit v jednotkách Technische Nothilfe. Jeho syn Jaroslav Kočí nikdy nepatřil mezi disidenty nebo lidi, kteří aktivně bojovali proti komunistickému režimu, přesto ho 31. března 1981 Okresní soud v Šumperku odsoudil za politický delikt k osmiměsíčnímu podmínečnému trestu. Podle tehdejšího soudu měl propagovat fašismus, přitom jen několika politickým pracovníkům ukázal otcem pořízené fotografie přátelského setkání vojáků Rudé armády a wehrmachtu u řeky Bug v Polsku. Chtěl jim tím dokázat dnes již dobře známý fakt, že komunistický Sovětský svaz a nacistické Německo si mezi sebou rozdělily Polsko. Po rozsudku následovala výpověď ze zaměstnání a všeobecné pohrdání nad „propagátorem fašismu”. Jaroslavu Kočímu nechtěl nikdo pomoci s rehabilitací, a tak se rozhodl si pomoci sám. Shodou několika okolností se mu podařilo v roce 1986 dostat na práva, která úspěšně absolvoval, a v roce 1994 pak Vrchní soud v Praze původní rozsudek zrušil jako nezákonný.