Za rok po okupaci se objevily nápisy: „Ať žije Sovětský svaz! Tak jsem si řekl, že tady nezůstanu
Download image
Jiří Kocián se narodil 21. prosince 1939 v Konici. Vyrůstal jako jediné dítě v rodině Vlasty, rozené Novotné, a Miloslava Kociána. Otec provozoval cukrárnu na konickém náměstí až do zákazu živností. Jiří se toužil stát lesním inženýrem, ale kvůli kádrovému posudku ho na lesnickou školu nepřijali. Vyučil se soustružníkem v Lutíně a od 16 let pracoval v dělnických profesích. Srpnovou invazi vojsk Varšavské smlouvy prožil v Olomouci. Roku 1969 emigroval do Rakouska, získal politický azyl a nechal se najmout na práci do Západního Berlína do továrny Siemens. V červnu roku 1970 odjel na dovolenou do Rumunska, kde se setkal se svou tehdejší přítelkyní a pozdější manželkou Marií Vejmolovou. Plán proklouznout společně přes Jugoslávii do Západního Berlína jim tak docela nevyšel a pobyt v cizině se kvůli dvěma zmařeným pokusům o přechod hranic protáhl déle, než předpokládali. Nakonec se jejich cesty rozešly v jugoslávském Bělehradu – Jiří se musel vrátit do zaměstnání a Marie čekala na vízum do Berlína. Během mezipřistání v Maďarsku ale Jiřího vyhmátli celníci a vytáhli ho z letadla. Po zadržení v Budapešti putoval do Komárna, Bratislavy a nakonec do bohunické vazební věznice v Brně, kde strávil několik měsíců. Marie po bezmála dvou týdnech čekání v Jugoslávii získala průjezdní vízum pro cestu do Berlína. Když zde posléze Jiřího nenašla, vrátila se přes Východní Berlín zpět do Československa. Od soudu si za nedovolené opuštění republiky (§ 109) odnesli podmíněné tresty (20 a 14 měsíců na 3 roky). Jiří Kocián pracoval dlouhé roky v podniku TOS v Olomouci, v polovině 80. let se stal pojišťovacím agentem. V letech 1988 a 1989 se v Praze zúčastnil protivládních demonstrací. Roku 2023 žil stále v Olomouci.
