Marie Kohli

„Když jsme potom přijeli podruhé na návštěvu se třemi dětmi, tak než jsme odjeli, přišli dva lidé, kteří měli syna v Kanadě, nesli takový sáček s houbami a prosili mě, abych to vzala synovi do Kanady. Můj starší bratr, který byl takový docela ostřílený, to prohlédl a tam byl film, který jsem měla jako provézt. Samozřejmě bych to nebyla provezla. Našli by film, řekli by, že jsem špionka. Bylo jim to jedno, že jsem měla tři malé děti. Nechali by mě… nevím, jestli manžela… A to bylo všechno organizováno z Ústí nad Orlicí a samozřejmě asi podpora z místního národního výboru. Takže tenkrát jsem si říkala… byla bych v tom nevinně. Zavřeli by mě asi, děti malé… bylo jim to úplně jedno. Proč? Nevím. No, vím. Asi se chtěli pomstít. Stále ta neláska k lidem, co byli proti nim, tam byla stále funkční – velice funkční.“

„Ještě bych se chtěla zmínit: když jsem byla na ekonomické škole, tak najednou nás přesadili. Po letech jsem později zjistila, že dívka, se kterou mě posadili, na mě musela podávat pravidelná hlášení. Samozřejmě to nechtěla dělat, ale její otec byl velký komunista. Přinutil ji. Teď, když se na to dívám zpátky: Když museli špehovat nebo hlídat patnácti-, šestnácti-, sedmnáctiletý holky, co je to za režim?!“