Pěvuše Kohoutová

„V roce 49 pan arcibiskup Beran poslal pastýřský list na všechny fary, vzápětí přišel telegram, že se nemá vydat. Ale manžel ho potom tajně na faru přenesl. Po čase se stalo, že přišli k manželovi na poštu a žádali po něm úkon, který on nechtěl splnit, protože řekl, že přísahal na poštovní tajemství. I když ví, že to odnese, ale nemůže to udělat. Řekl: ‚Já vím, že to nebude se mnou potom zrovna v pořádku.‘ A oni řekli: ‚Ne.‘ No, a uplynulo několik měsíců a manžel byl z vedoucího místa propuštěn a musel dělat zástupy po poštách v okolí a to dělal do určité doby. Po čase dostal výpověď vůbec z pošty a byl bez zaměstnání. Tak jsme hledali, kde by ho vzali.“

„Pak bylo těch 77 úředníků, kteří měli jít do dělnických profesí. A tak manžela určili, aby šel do dolů, ale jelikož měl brýle, tak ho dali do Škodovky k ponku. Nějaký čas dojížděl, ale bylo to dost daleko, tak si tam našel byt, v Plzni. Ale tam se netopilo, tak běhal po Plzni, aby se zahřál. Byl tam dva roky a nohy mu naběhly, tak mu doktor napsal, že už to dělat nemůže. Přišel novej pan ředitel, tak ho vzal zpátky na poštu.“ [Pamětnice naráží na takzvanou Akci 77. Ta byla vyhlášena v roce 1951 v souvislosti se zvýšením hospodářských úkolů, kdy průmysl požadoval desetitisíce nových pracovních sil. V rámci akce mělo být 77 000 – nikoliv 77 – úředníků přesunuto do výrobního procesu.]