Z Karlových Varů jsme utíkali před nacisty jen s kufříkem
Karel Komers se narodil 22. dubna 1938 v Karlových Varech v rodině krejčovského mistra Josefa Komerse. Jeho matka, za svobodna Woditschková, byla židovského původu. Po mnichovské dohodě a německém záboru Sudet musela rodina uprchnout do vnitrozemí, usídlila se v Praze. Josef Komers se odmítl se svou ženou rozvést a byl internován v táboře v Bystřici u Benešova pro manžele židovských žen. Matka díky tomu unikla deportaci, ale po manželově uvěznění onemocněla a zemřela v lednu 1945. Po válce se ovdovělý Josef Komers se svými dětmi vrátil do Karlových Varů, kde opět provozoval krejčovskou živnost. Ta ale byla po únoru 1948 znárodněna, a Karla Komerse tak po desítky let pronásledoval cejch nesprávného „třídního původu“. Nemohl studovat, absolvoval pouze chemické učiliště v Sokolově a večerní chemickou průmyslovku. V rámci základní vojenské služby byl přidělen k pohraničníkům, kteří hlídali československo-maďarskou hranici na Dunaji. V sokolovské chemičce pracoval až do roku 1967, kdy našel zaměstnání ve vodárně v Karlových Varech-Tuhnicích. V den okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy tam zcela sám řešil složitou situaci zásobování města vodou. V tuhnické vodárně působil až do roku 1984 a poté pracoval v nově otevřené vodárně v Březové, kde zůstal až do svého odchodu do penze v roce 2003.