Eva Kordová

* 1951

  • „Nebyly to zrovna kulantní přesvědčovací metody. Vyhrožovali, že jim hospodářství stejně odeberou a že je vystěhují. Byli to místní, například předseda místního národního výboru a předseda družstva. A nakonec jezdili i soudruzi z okresu, kteří přesvědčovali. Vzpomínám si, že když postavili kravín a odváděli od nás krávy, tak to udělali jako velkou slavnost. Rodiče to tehdy dost oplakali."

  • „Byli jsme protestovat, dělali jsme takovou tělocvičnou akademii. Šli jsme městem a lidé nám fandili, že jsme protest. Říkali jsme, že jsme jen k výročí republiky chtěli ukázat, že jako mladí na to máme jiný názor. Řada profesorů to tehdy odnesla. Když jsme v roce 1970 maturovali, mysleli jsme si, že když dobře odmaturujeme, tak to naše profesory a pana ředitele Horáčka zachrání. Ba ne, nebylo tomu tak. Odmaturovali jsme všichni velmi dobře, téměř celá třída s vyznamenáním, ale už v roce 1970 tam byla obrovská čistka. Přišla nasazená soudružka, která tam vytvořila atmosféru normalizace a studenti se pak navzájem udávali.“

  • „Vždycky přišel posudek, protože tatínek se netajil svými názory. Poslouchal Svobodnou Evropu a bylo to slyšet, tak ho sousedka vždycky udala. Několikrát nás přišli vyslýchat, i děti. Vtrhli k nám a hledali tátu, že jej zavřou, protože poslouchá Svobodnou Evropu. Naštěstí mu to nedokázali, ale posudky byly jasné. Nikdo nemohl jít ze základní školy na studia.“

  • „Měla jsem zážitek, že šel voják po městě a za tou šarží šli dva vojáčci jako sluhové, co nesli kufr. Šli po městě a skupovali úplně všechno, co viděli. V Turnově ‚mezi mosty‘ byla dětská obuv. A tehdy nebyly capáčky. Stála tam velká fronta, lidé čekali na zásilku těch botiček. Přišel tenhle Rusák, šel rovnou k pultu, otevřel kufr a řekl, že bere všechno. Stál tam mladý člověk, chlap jak hora, přišel k němu a řekl: ‚Ty svině jedna, ty nám tu chceš skoupit boty pro naše děti?‘ A jednu mu ubalil. ‚Koukej vypadnout, ty hajzle!‘ Rusové opravdu odešli z krámu a my si říkali, co teď asi nastane. Nestalo se vůbec nic. Zmizli a byli pryč.“

  • „Rodiče byli jednou u dědečka s babičkou na Prackově, kteří byli nemocní. My děti byly doma sami a přišli pánové v kožených pláštích a ptali se, kde máme rodiče. Vyslýchali nás, co dělají rodiče, jestli nepřijímáme nějaké tiskoviny a tak dále. Byli jsme tak vyděšení, že jsme pomalu brečeli a nechtěli jsme jim nic říct. Pak odešli, ale tatínka si pozvali a vyslýchali. Nic mu ale naštěstí neprokázali a nezavřeli jej.“

  • Full recordings
  • 1

    Liberec, 24.10.2021

    (audio)
    duration: 01:47:59
    media recorded in project Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

Byl to nádherný pohled, jak rudá hvězda letí dolů

Maturitní fotografie Evy Kordové, 1970
Maturitní fotografie Evy Kordové, 1970
photo: archiv pamětníka

Eva Kordová, rozená Vlčková, přišla na svět 29. 11. 1951 v Turnově do nelehkého období 50. let. Její rodiče se živili zemědělstvím a vlastnili malé hospodářství v nedaleké obci Klokočí. Za využití silného nátlaku, výhrůžek i nesmyslně vysokých dodávek byli nuceni ke vstupu do jednotného zemědělského družstva (JZD). Situaci rodiny ještě zhoršila skutečnost, že se tatínek Oldřich Vlček netajil svými protirežimními názory, poslouchal Svobodnou Evropu a byl několikrát udán. Právě špatný kádrový posudek znemožňoval jeho dětem získat kvalitní vzdělání a dle názoru soudruhů měla jít nadaná Eva po ukončení základní školy pracovat do kravína. Vedení školy se však podařilo prosadit její doporučení na gymnázium a v obrodných 60. letech se chvíli zdálo, že bude moci svobodně studovat. Veškeré naděje ale ukončil vpád vojsk Varšavské smlouvy a následná normalizace. V roce 1968 pomáhala Eva Kordová své tetě s organizací protestní podpisové akce proti okupaci, o rok později uspořádali se spolužáky na výročí republiky protest formou tělocvičné akademie. Po maturitě chtěla jít studovat český a latinský jazyk na Univerzitu Karlovu v Praze, což jí znemožnil kádrový posudek. Na přímluvu jednoho z členů přijímací komise jí ale bylo dovoleno nastoupit na vyšší odbornou školu zaměřenou na knihovnictví a pedagogiku. Po ukončení studií krátce pracovala v knihovně v Liberci, od roku 1970 našla zaměstnání v turnovské knihovně, kde pracovala i v roce 2021. Věnovala se programům pro rodiny s dětmi, seniory i handicapovanými. Od roku 2002 byla stálou členkou Zastupitelstva města Turnova a nejvyhledávanější oddávající. Příběh pamětnice mohl být zaznamenán díky podpoře města Turnov.