Jana Kořínková

* 1937

  • „Nějaký rok to provozoval, jenomže jak tam byli jen tři lidi... Že půjdou na oběd v poledne, a zapomněli dole v lomě palici. Tatínek pro ni lezl, a jak bylo po jaru, to bylo všechno povolené, tak ta jedna stěna se na něho sesypala. A to bylo v roce 1947, to si pamatuji, bylo mi deset let, jak ho kameníci přivedli. Byl celý od krve a já abych zavolala sanitku. Jenomže maminka omdlévala, babička brečela, nebyl kdo. Takže já jako desetileté dítě jsem musela jít na poštu a zavolat sanitku. Odvezli ho do nemocnice. Nevím, jak dlouho tam byl. Ale pak, když přijel, tak firmu zrušil. Přitom ale měl prosperující firmu, protože vím, že kostky vozili až do Golčova Jeníkova. Bylo to dobrý, ale měl toho taky dost. Na jednu stranu je dobře, že to odhlásil, protože by mu to stejně v osmačtyřicátým zabrali. To tady zabírali všechny ty lomy, co byly soukromý.“

  • „[JZD] fungovalo mizerně, pak skoro vůbec. A to jsem ještě chodila do měšťanky a skládala básničky. Tatínkovi jsem říkala: ‚Víš, tati, složila jsem básničku. Družstevníci dolnoměstští, co se s vámi děje? Na brigády nechodíte, na polích to hnije.‘ Řekl mi: ‚Je to pěkný, ale jen to neříkej ve škole.‘“

  • „Měli jsme dvě krávy a to si pamatuji. Sváděli dobytek. Jednu kravku nám nechali doma a druhou odváželi ke Kulíkům. A vím, že maminka i babička stály na zápraží a strašně brečely, že jim berou krávu. To takhle sváděli dobytek, aby tam aspoň něco měli.“

  • „Gestapáci tady v tu dobu chodili a často sbírali. Drahozala, Duška... My už jsme byli tak vyděšený, že jak jsme je viděli, tak už jsme se klepali, kam půjdou. Už nevím, jestli to bylo v první, nebo ve druhé třídě, když jsme je viděli, jak jdou do školy, přímo do budovy. Báli jsme se, pro koho tam jdou. Pak se zjistilo, že to byli kamarádi naší nový učitelky. Přišli se s ní pobavit a my zas plný hrůzou, kam půjdou a koho zase odvedou.“

  • Full recordings
  • 1

    Havlíčkův Brod, 15.02.2023

    (audio)
    duration: 01:54:57
    media recorded in project Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

Ještě že táta živnost odhlásil, jinak by kamenolom zabrali komunisti

Jana Dušková v době studií v Havlíčkově Brodě, 50. léta
Jana Dušková v době studií v Havlíčkově Brodě, 50. léta
photo: archiv pamětnice

Jana Kořínková, rozená Dušková, se narodila 23. června 1937 v obci Dolní Město na Vysočině. Její rodiče František a Antonie Duškovi se vzali v roce 1932, drželi drobné hospodářství a obdělávali asi pět hektarů zemědělské půdy. Její strýc Josef Dušek se řadil k úspěšným architektům a stavitelům v Roztokách u Prahy. Otec pamětnice se živil jako kameník, ale po druhé světové válce si založil živnost a začal těžit žulu ve vlastním kamenolomu. Jeho podnikání zastavil až vážný úraz, který se stal následkem sesuvu půdy v lomu. Těžba v kamenolomu nadobro ustala a lom byl později zavezen. Pamětnice nejprve navštěvovala místní obecnou školu, posléze absolvovala měšťanku v Lipnici nad Sázavou a nakonec dvouleté ekonomické studium v Havlíčkově Brodě. Na umístěnku odešla pracovat na internát kamenického učiliště v Lipnici nad Sázavou a po provdání žila spolu s manželem v Havlíčkově Brodě. Od devadesátých let se natrvalo vrátila do rodné vesnice a na dlouhé roky se stala kostelnicí v gotickém kostele sv. Martina. V době natáčení, v únoru roku 2023, žila v Dolním Městě.