"Hotel [hotel Široký] stál ještě donedávna, posunulo se to dál. Tam na tom kolmém placu se stavěly dřevěné baráky pro německou armádu. Já jsem to zachytil, když jsem se učil u toho Kordase. Dostal výrobní příkaz, nákres, jak ty skříně pro vojsko do těch dřevěnejch baráků budou vypadat. Tak prostě se to muselo všecko dělat, to, co bylo připravený pro zákazníka, pro normální obyvatele, to muselo počkat, odložit se a musely se začít dělat ty skříně. Na to byl vypsanej termín, nesměl říct: 'Já nemůžu'. Dostal přednostně všechen materiál, ať to to byl hřebík, dřevo, lepidlo, všechno přednostně, cokoliv. Dostal takovej příkaz, šel a vybral si, co potřeboval a hotovo. No a muselo se dělat."
"Byl jsem s bratrancem, on byl taky z jednoho hospodářství, jezdil jsem s ním s koníkem. Bylo to 7. září. Bubeník začal bubnovat. V dědině nebyl rozhlas, byl bubeník, obecní policajt, který prostě večer četl občanům. Zabubnoval sólo, lidi vylezli a on jasným hlasem přečetl ten papírek, co bylo v těch zprávách napsaný a tak lidi věděli, protože ani rádia nebyly. Kdo měl rádio? Jedno rádio v celé ulici, to nám paní pustila, když byly nějakej fotbal nebo něco, tak nám to pustila, nic jinšího se nevysílalo."
"My byli do čtyř ve škole, pak jsme šli na vlak nebo autobus a domů, měli jsme i strach z Němců. Když šla Hitlerjugend mašírem přes město. [Chodili] okolo radnice, před radnicí a potom doleva okolo Baťů a nahoru. Pak do Pavelčákové a do parku. Chodili s těmi prapory, se státními vlajkami samozřejmě. Kdo nesundal čepici, klobouk, pokrývku hlavy, tak ten první, ten největší, vyletěl z řady, jak když ho vystřelí z kulometu a hned facky lítaly z obou stran."
František Kosina se narodil 13. srpna 1930 v Ludéřově, součásti obce Drahanovice, jako jediné dítě rodičů Cyrila a Marie Kosinových. Rodiče pocházeli z rodin zemědělců, které vlastnily pár měřic pole. Oba pracovali u sedláků v Kníničkách, později se jim podařilo našetřit na stavbu domku v Ludéřově, kde i se synem Františkem žili. Zde rodina prožila i druhou světovou válku a lokální válečné události. Otec se živil jako kočí, později pracoval v lomu a v Sigmě Lutín. František se v letech 1944 až 1947 vyučil stolařem v Náměšti na Hané u pana Kordase, u nějž pak ještě nějakou dobu pracoval. Po roce 1948 jej mistr musel propustit, nesměl už mít zaměstnance, začalo znárodňování. Odešel do UP závodů v Olomouci, do nábytkářské výroby. V letech 1951 až 1953 absolvoval vojnu ve slovenských Malackách, kterou opouštěl v hodnosti četaře. Poté pracoval v UP ve Velkém Týnci, později v Sigmě Lutín, kde prožil i vpád vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968. Oženil se s Jiřinou Kmentovou, prodavačkou, s níž vychoval dvě dcery, Irenu a Věru. Nikdy nevstoupil do KSČ. Aby usnadnil dcerám přijetí ke studiu na středních školách, nastoupil do nábytkářského družstva v Loučanech. Roku 1995 odešel do penze. V roce 2023, v době natáčení, bydlel v Náměšti na Hané. František Kosina zemřel 17. listopadu 2023.
