„Napojil mě na místní odboj, na partyzánskou jednotku. Měl jsem spojení s pátým oddílem Juraj a byl tam ruský výsadek Jermak. Toho velitele tam zastřelili, byla to zrada, nějaký Ivan, Malej Ivan mu říkali, ten je zradil. Velitel byl zastřelený v Šerkovicích na hájovně a jeho politický pracovník, toho popravili v Kouničkách. Jenže já byl mladý, tak to bylo tak... Někdy byl i strach.“
„Sestřelili liberator a spadl tam blízko Tišnova. Všecky ty letce jsme zachránili, bylo jich osm. Já přišel na toho, co pilotoval ten letoun. Rozeběhli jsme se, bylo to před večerem. Ti chlapci neuměli anglicky a já také ne, ale přece jen jsem něco věděl z filmů. Tak jsem jim říkal: ‚Je to nebezpečný je hledat, poněvadž oni neví, kde jsou...‘ A tak jsem jim říkal: ‚Chlapci, jestli na ně přijdeme, tak říkejte: ‚I´m Czech, no German‘, no a ještě něco. Tak jsme je všecky pochytali. To bylo rizikové, oni nevěděli, kdo jsme, co jsme. Všecky jsme je zachránili a přežili to na jedné chatě u Nihova na Moravě.“
„Absolvoval jsem střední školu, zkoušku dospělosti jsem skládal ve Strakonicích. V máji 1938, to mi ještě nebylo osmnáct let, v máji byla takzvaná skrytá mobilizace. Já jsem k tomu měl blízko, tak jsem se hned po absolutoriu přihlásil dobrovolně do armády. Ale tenkrát byl člověk dospělej až v jednadvaceti letech. Mně bylo osmnáct, ale zkoušku dospělosti jsem složil... Musel jsem mít souhlas okresního hejtmanství v Písku a souhlas od rodičů. Ale schylovalo se to k válce, mě nevzali, kam jsem se hlásil, tak jsem byl u CPO. Poznal jsem důstojníky, my jsme bydleli v Rokycanech u kasáren. Mně bylo osmnáct, přesně osmnáct, když zabírali Sudety. Tu noc jsem měl hlídku u Civilní protiletecké ochrany.“
Jsou věci poznané, věci, které poznány budou, ale některé věci nepoznáme nikdy
František Kostner se narodil 1. října 1920 v Příbrami. Dětství prožil ve Stráži u Mirotic, kde otec sloužil jako hajný. V roce 1933 se rodina přestěhovala do Rokycan. Pamětník chodil do Skauta, cvičil v Sokole a při studiích ve Strakonicích se věnoval ochotnickému divadlu. Odmaturoval v roce 1938 a ihned se pod vlivem květnové mobilizace přihlásil do armády. Nebyl však plnoletý, a tak musel získat souhlas okresního hejtmana a rodičů. Zařadili ho k Civilní protiletecké obraně (CPO). Po okupaci Československa byl nasazen na práci v rokycanských válcovnách a později do oceláren v Hrádku u Rokycan. Podílel se na úspěšných sabotážích výroby a průmyslových dodávek. Zapojil se do činnosti odbojových skupin Obrana národa a Ústředního vedení odboje domácího (ÚVOD). V roce 1944 se v Tišnově oženil a napojil se na odbojovou organizaci Rada Tří pod vedením generála Luži. V bojových akcích s pátým partyzánským oddílem Juraj a partyzánskou skupinou Jermak utrpěl dvě zranění. Podílel se na úspěšné záchraně osmi amerických letců ze sestřeleného bombardéru Liberator v prostoru Tišnova. Po válce se stal okresním tajemníkem České sociální pomoci v Horšovském Týně. Vstoupil do komunistické strany, ale odmítal nabízené stranické funkce. Později nastoupil na místo plánovače živcových závodů v Poběžovicích a záhy se vypracoval na místo ředitele podniku. V roce 1949 vstoupil do armády s hodností poručíka, sloužil v Plzni a na generálním štábu. Po třech letech musel z důvodu závažného onemocnění odejít do civilu. Pracoval jako krajský organizátor a lektor civilní obrany Svazarmu a na městské vojenské správě. Od roku 1964 až do odchodu do důchodu v roce 1980 vedl oddělení hospodářsko-mobilizačních příprav na plzeňském městském národním výboru. Za svoji odbojovou činnost a pracovní úspěchy získal řadu vyznamenání.