Iva Kotrlá

„Manžel byl dvakrát nebo třikrát na Hrádečku [na chalupě u Václava Havla]. Také tam bylo nějaké setkání. Říkal, že se tam museli plížit lesem, ale dostal se tam. Já tam nebyla. Občas jsem musela zůstávat doma s dětmi. Manžel byl také jednou pozván na narozeniny Zvěřiny [římskokatolický kněz a signatář Charty 77 Josef Zvěřina]. Oslava se konala na chalupě Marie Rút Křížkové [mluvčí Charty 77]. Manžel tam jel autem. Řídil a s ním jeli Milan Uhde, Jan Trefulka a Zdeněk Rotrekl. Bezpečnost měla tu chalupu celou obklíčenou, všechny přístupové cesty, nikdo se tam nemohl dostat. Bezpečnost je samozřejmě zastavila. Manžel si říkal, že to bude špatné. Milan Uhde to hezky popisuje ve své knize vzpomínek. Policajti po nich naštěstí nechtěli občanky, zeptali se manžela, kam jedou. A manžel jim řekl, že je spolupracovník a že to tam jedou hlídat, a oni je pustili. A když přijeli na tu chalupu, tak nikdo nechápal, že se tam dostali. A manžel říkal, že ani nelhal, protože jsou spolupracovníci, ale s jinou stranou… Milan Uhde na to dodnes vzpomíná, že to byl úžasný zážitek.“

„Vedle těch dvou sedláků bydlely dvě sestry. Nikdy nevstoupily [do JZD]. Bylo to, jako když vidíte film Všichni dobří rodáci. Ty sestry byly chuděry. Jezdily s vozem, obhospodařovaly pole, byly udřené, ale nevzdaly to. Pro mě to byl takový úkaz na naší ulici. Ale lidé si toho nevážili. Posmívali se jim stylem, zda to mají zapotřebí. Taková tam byla atmosféra. Přišlo mi, že ten, kdo byl v JZD, byl vyšší elita, něco víc. Pracoval na poli. Dostal za to zaplacené, ještě měl záhumenek za polem, tam si pěstoval pro sebe ještě nějakou zeleninu a byl vnímaný jako lepší člověk. A ti, co zůstali sedlačit, zůstali na svých polích a nevstoupili do JZD, ti byli ve společnosti vnímáni jako lidé mdlého rozumu, že nejsou normální.“