Blažena Koulová

* 1940

  • „Tatínek si platil životní pojistku, protože byl řidič, jezdil hodně i předtím po republice. Byl zadlužený domek, máti nedělala, tak on zas byl takový hrozně zodpovědný a platil si poměrně vysokou životní pojistku a těsně před tou reformou mu pojistku vyplatili. Mělo to být ještě asi za půl roku, sice to končilo, ale ne úplně. Prostě naráz mu přišlo, že si má vyzvednout peníze. Tak si ty peníze vyzvedli, on to za první republiky těžko... to byly jiné peníze, za tu válku to taky nebylo jednoduché, protože zatímco druzí si zapalovali stovkou viržinko, my museli počítat i přes válku s penězi. Za peníze, co dostal, máti koupila na volném trhu šest ručníků. Šest froté ručníků! Za to, co tam střádal, prakticky dost těžko splácel pojistku. Naštěstí pojistka nebyla potřeba, jinak to dopadlo velice špatně, to bylo úplně bezcenné.“

  • „Akorát si pamatuji na jeden zážitek, byli jsme s tátou ve Zlíně, kde měl sestřenici. Bylo shodou okolností, nevím, jestli to mám říkat, Jiroutovi měli obchod s lahůdkami naproti Malotů, na rožku. My tam zrovna byli po tom 48. roce a šli kolem výlohy. Bylo tam napsané, že u Jiroutů našli vyložené – tam bylo spoustu věcí za výlohou. Že to byl jako zatajený majetek nebo zatajené potraviny nebo něco. Hleděli jsme na to, věděli jsme, o koho se jedná. Nic tam nebylo, co by... trochu cukru, mouky, nevím. Bylo to takové, že jsme z toho byli vykulení, nějaká rýže, možná dvě flašky rumu, to, co by se našlo třeba i v další domácnosti. Když byli obchodníci a obchodovali s tím, proč by neměli mít doma zásobu. Tak vím, že jsme z toho byli tenkrát otřesení.“

  • „Zase byl nálet, houkaly sirény, [bombardér] pak několikrát oblétával, byl napadený z otrokovického letiště, několikrát kroužil dokola a kousek za tím naším – teď se tomu říká Amerika, byla to taková stráň před lesem – nuceně přistál. Samozřejmě k němu hned přijelo gestapo z Hradiště, dokonce tam esesák dva [členy posádky] zastřelil. Nevím, bylo to tam takové divné, ale je to zpracované jako dokladový materiál.“ – „Měli jste to tedy blízko domu?“ – „Ano, bydlíme téměř na konci Napajedel a bylo to směrem na statek Prusinky, přistál kousek nad statkem před lesem na stráni, vím, že to byla docela hrůza, že to letadlo snad spadne. Přistane? Bude bombardovat? Nevědělo se, co bude.“

  • Full recordings
  • 1

    Zlín, 05.04.2024

    (audio)
    duration: 02:01:15
    media recorded in project Příběhy regionu - Střední Morava
Full recordings are available only for logged users.

Snažila jsem se žít tak, abych nikomu neublížila

Blažena Koulová, roz. Štěpáníková, maturitní foto, 1957
Blažena Koulová, roz. Štěpáníková, maturitní foto, 1957
photo: archív pamětníka

Blažena Koulová, roz. Štěpáníková, jediné dítě manželů Anežky a Oldřicha Štěpáníkových, přišla na svět 3. února 1940 ve Zlíně. S rodiči žila v Napajedlech, odkud oba pocházeli. Otec, vyučený elektrikář, vlastnil jako jeden z prvních řidičský průkaz. Přestože měl vystudovanou i hospodářskou školu, živil se jako řidič z povolání v továrně bratří Paříků v Napajedlech. Matka byla v domácnosti, starala se o malé hospodářství. Před svatbou pracovala ve Fatře Napajedla. Blažena Koulová prožívala rané dětství za války, jako malá byla svědkem lokálních válečných událostí, mimo jiné pádu bombardéru u Napajedel v roce 1944 či osvobození města. Širší rodiny se dotkla kolektivizace, rodině samotné odvedli do jednotného zemědělského družstva (JZD) ovce. Po ukončení Střední jedenáctileté vzdělávací školy v Otrokovicích roku 1957 chtěla studovat pedagogickou školu, nebyla však přijata. Rodiče nebyli ve straně. Vystudovala knihovnickou nástavbu v Brně, kterou zakončila roku 1958. Následujících osm let pracovala v závodní knihovně Svitu Gottwaldov. Později přešla do Městské knihovny v Napajedlech, kde působila až do odchodu do důchodu. Roku 1964 se vdala za Jana Koulu, pocházel z věřící rodiny, nesměl studovat vysokou školu, pracoval jako elektroúdržbář. Vychovali spolu dvě děti. Po revoluci stála u zrodu napajedelského Muzejního spolku a pozdějšího zbudování muzea v Napajedlech. Čtyřicet let psala kroniku města Napajedla, kde žila i v době natáčení, v roce 2024.